Velká část zvířat, když se ocitnou v nebezpečí, uvolňují z těla chemikálie jako varovný signál pro členy svého vlastního druhu, kteří na upozornění reagují a podnikají potřebné kroky. K podobnému jevu dochází i u lidí.
Denise Chenová z Rice University v Texasu a postgraduální student Wen Zhou shromáždili vzorky „potu strachu“ od mužských dobrovolníků. Dobrovolníci drželi v podpaží gázové podložky, zatímco jim byly promítány filmy, které se zabývaly tématy, o nichž je známo, že vzbuzují strach.
Později byly dobrovolnice vystaveny chemikáliím z „potu strachu“, když jim pod nos přibližovali kousek gázy. Poté si prohlédli výrazy tváře, které se proměnily ze šťastných na dvojznačné až strašné. Byly požádány, aby pomocí tlačítek na počítači označily, zda je obličej šťastný nebo vystrašený.
Blízcí se cítí
Symbióza některých párů je na takové úrovni, že spolu dvojice nemusí komunikovat verbálně a nemusí se dokonce ani vidět, aby rozpoznala složité emoce toho druhého. Čím propojenější dva lidé jsou, tím jsou jejich schopnosti čichem cítit emoce svého protějšku dokonalejší. Pachem lze rozeznat partnerův strach, radost či sexuální vzrušení.
„Familiárnost mezi partnery podporuje detekci emocionálních signálů v pachu osoby,“ tvrdí psycholožka.
Odhad emocí čichem
V experimentálním pokusu dala sledovaným osobám do podpaží gázu a nechala je sledovat různá videa, při nichž dotyční zažívali strach, radost či se sexuálně vzrušili. Mezi zkoumanými osobami byly i partnerské dvojice, které spolu žily harmonicky mnoho let. Jeden z partnerů pak dostal gázy z podpaží, aniž tušil, komu patří, a odhadoval, jaké emoce nositel vycpávky prožíval.
Výsledek odhadu
Dlouholetí partneři žijící v harmonickém vztahu odhadovali emoce svého protějšku s přesností 75 %, zatímco cizí osoby jen s úspěšností 50 %.
Proč máme stále čich?
Čich je převládající formou sociální komunikace u mnoha zvířat, ale jeho funkce u lidí je záhadná. Lidé mají vysoce vyvinutý zrak a sluch. Proč tedy stále potřebujeme čich? Zjištění Chenové a Zhoua nabízejí pohled na toto téma. „Čich řídí naše sociální vnímání, když jsou dominantní smysly oslabené,“ řekla Chenová.
Zdroj: https://news.rice.edu/. Náhledová fotografie: freepic.diller z Freepik
