„Tento skromný chlapík se narodil v malé severokavkazské vesnici Privolnoje v chudé rolnické rodině, kde často hladověl. Ve vesnici nebyla elektřina a jeho matka neuměla číst ani psát…,“ říká János Zolcer, který o svém přátelství s Gorbačovem napsal knihu Gorbačovove tajomstvá.
Slovenský Dennik N, konkrétně autor článku Karol Sudor, udělal se Zolcerem obsáhlý rozhovor, který se týkal Michaila Gorbačova a jeho pohledu na jeho prezidentskou éru, na tehdejší situaci v Sovětském svazu a pouze obecně i na současný stav ruské politiky. Pro dnešní článek vybíráme pouze tu část rozhovoru, která pojednává o osobě tehdejšího „Otce perestrojky“.
János Zolcer (nar. 1956) emigroval z Československa v roce 1985 a v roce 1989 založil v Německu produkční společnost Zolcer TV, která připravovala reportáže a dokumenty pro evropské, americké a japonské televizní stanice. V roce 2000 se seznámil a spřátelil s bývalým vůdcem SSSR Michailem Gorbačovem. Společně navštívili několik světových státníků, kteří byli u moci v době pádu železné opony a konce studené války. Napsal knihu Gorbačovova tajemství.
Jak jste se dostal ke Gorbačovovi?
V roce 2000 jsem si řekl, že je čas ohlédnout se za lety 1989 až 1990 a analyzovat, co se vlastně stalo. Ne povrchně, ale do hloubky, na základě interních informací. Rozhodl jsem se natočit sérii dokumentů s názvem Tajemství moci.
Požádal jsem tedy Genschera („…spřátelil jsem se s Hansem-Dietrichem Genscherem, 1927-2016, dlouholetým bývalým ministrem zahraničí a vicekancléřem Německa, který měl kontakty snad na každého…“), aby mě s Gorbačovem seznámil. Zdálo se mi, že je vhodným představitelem pro sérii těchto filmů. Genscher hned volal do Moskvy. Za deset minut mi řekl, že Gorbačov bude za týden ve Vídni a bude na mě čekat v tamním hotelu, popsal Zolcer v rozhovoru pro Dennik N.
Jak probíhalo první setkání?
Byl velmi přátelský a nápad se mu líbil. Po několika minutách mi řekl, abych si vzal tužku a papír, a hned mi začal diktovat otázky pro světové státníky. Že se z toho vyklube přátelství, které bude trvat až do jeho smrti, mě nenapadlo.
Tento skromný chlapík se narodil v malé severokavkazské vesnici Privolnoje v chudé rolnické rodině, kde často hladověl. Ve vesnici nebyla elektřina a jeho matka neuměla číst ani psát. Když ve třech letech málem zemřel hlady, nechala ho babička pokřtít. Dozvěděl se to až někdy po třicítce. A tento muž se pak stal státníkem, změnil svět.
Jaký byl?
Když jsme se setkali, byl už mimo velkou politiku. Byl velmi jednoduchý, přímý, otevřený, konkrétní. Nepoužíval složité formulace ani fráze, mluvil jasně a k věci. Opakovaně jsem viděl, jak ho oslovovali lidé v restauraci, na ulici, v letadle – nikdy je neodmítl, vždy se s nimi snažil mluvit nebo se s nimi vyfotit.
Když byl v roce 1985 zvolen generálním tajemníkem SSSR, hned druhý den položil před politbyrem otázku – jak je možné, že máme jaderné zbraně, ale nemáme dámské spodní prádlo? A právě v tomto duchu se snažil změnit zemi. Jeho touhou bylo zlepšit život lidí.
On sám byl velmi skromný. Cestoval jsem s ním po celém světě. Nikde netrval na velkém luxusu, nepil alkohol, nekouřil, jedl skromně. Už ani nespočítám, kolikrát jsme se setkali, možná dvěstěkrát, on byl u mě doma, já u něj, takže jsem ho poznal docela dobře.
Kdy jste spolu naposledy mluvili?
Asi dva nebo tři týdny před jeho smrtí, takže někdy v srpnu tohoto roku. To jsme si zrovna telefonovali, jak se máme, a on se mě jako vždycky zeptal, jestli mám doma nějakou klobásu. Chutnalo mu, když jsem mu ji přinesl. Dokonce jsme spolu trochu žertovali.
O politice se s ním už nedalo mluvit. Pár dní poté, co Rusko letos v únoru napadlo Ukrajinu, jsme si telefonovali. Řekl mi, že ho to hodně bolí. A dodal, že bychom neměli používat slovo válka, protože nechce jít na patnáct let do vězení. Takže jsme debatovali spíše obecně, svěřil se v obsáhlém rozhovoru pro Dennik N spisovatel a televizní producent János Zolcer, kterého pojilo s Gorbačovem dlouholeté přátelství.
Z tohoto rozhovoru budeme vybírat zajímavosti i v našich příštích článcích.
Zdroj: dennikn.sk. Náhledová fotografie: Veni – Flickr: Mikhail Gorbachev, CC BY 2.0, Wikimedia Commons: Michail Gorbačov v roce 2010
