Jan (76): Děti mě vůbec nenavštěvují, prý mě nechtějí nakazit

Jan se těšil na dobu, kdy se konečně uvolní epidemická opatření. Návštěv se ale nedočkal. Jeho děti se bojí, že by jej nakazily.

Velká rodina, ale k čemu to je?

„Když jsem byl mladý, měl jsem z dětí radost. Máme čtyři děti. I když to nebylo finančně jednoduché, vždy pro mě byla rodina na prvním místě,“ uvádí Jan. „Postupně se děti začaly osamostatňovat. To je v pořádku, ale někdy se mi zdálo, jako by ani neměly čas mi zatelefonovat. Do toho ještě přišla pandemie.“

Bojíme se tě nakazit

„Po telefonu mi všichni čtyři více než rok tvrdili, že mají o mě strach, a že mě nechtějí nakazit. Viru jsem se samozřejmě bál, stejně jako všichni okolo. Ale čas plyne a dnes spíš vnímám to, že bych raději odešel nemocný, ale obklopený svou rodinou,“ tvrdí Jan. „Ta samota je nesnesitelná. V bytě jsem sám, manželka před pěti lety umřela. I když mám spoustu své zábavy, stejně se nejvíce těším, až uvidím děti a vnoučata.“

Myslím si, že je to lež

„Když mě děti potřebovaly, vždy si našly čas. Nyní to spíše vypadá, jako bych jim byl na obtíž. Přitom si dokážu nakoupit a obstarám všechno sám. K lékaři také zajdu sám. Jediné, co mi chybí, je jejich přítomnost.“ Pan Jan si myslí, že jej děti nenavštěvují proto, že se jim zkrátka nechce přijet a trávit čas se stárnoucím otcem.

„Vždycky jim říkám, že se viru nebojím, a že se na ně těším. Oni mi ale řeknou, že mám raději zůstat v izolaci. Na co mi to ale je, když ztrácím chuť do života. Připadám si opravdu sám, mám pocit, že děti jsou nevděčné.“

Zdroj: Redakce. Náhledový obrázek: Getty Images

Článek vychází z příběhu zaslaném naším čtenářem. Z důvodu ochrany soukromí nebudeme uvádět skutečná jména. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.