Jedna z nejčastějších a nejdůležitějších postav lidové slovesné tradice nás provází od nepaměti. Ale víte, jestli je čert od podstaty kluk, nebo holka? A co vše je vyjádřeno pomocí čertovských slov a výrazů?
Otázka původu čerta je poměrně komplikovaná, protože zřejmě došlo ke kombinaci několika různých vlivů, které mohly ovlivnit jeho výslednou podobu. Postavy různých démonů jsou spojeny již s dávnými dobami, pro které bylo charakteristické pohanství, píše Alexandra Čekanová ve své bakalářské práci Postava čerta v lidové a autorské pohádce vydané na Katedře českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové.
Démoni měli blízko k čárům
Tito démoni původně byli „personifikací přírodních sil.“ Zdeněk Váňa ve své publikaci Svět slovanských bohů a démonů uvádí, že démoni měli různá jména, jako byl například běs, který podobně jako čert nabyl hrůzostrašného významu především ve výsledku působení křesťanství, původně totiž slovo čert měl blízký vztah především k čarování.
Blízkost čerta s bohem Panem, Faunem, Héfaistem a slovanským Velesem
Pan je postava z řecké mytologie a představuje boha lesů, luk a dobytka. S čertem může být spojován především kvůli vzhledu, jelikož Pan se vyznačoval srstí, rohy, někdy kopyty a vlastnostmi jako byla lenost, chlípnost, také rád děsil lidi.
V římské mytologii je Panovi blízký Faun. Kromě toho spojitost lze vidět i s řeckým bohem Héfaistem. To byl „chromý a nehezký bůh ohně a kovářství, a jehož dílna se měla nacházet pod sopkou Etnou.“ Hlavní asociací je zde především oheň a kovářské řemeslo, oba tyto aspekty bývají čertovi blízké.
Další podobné rysy lze najít i se slovanským bohem úrody a dobytka, který byl nazýván Veles. Toto označení pod vlivem křesťanství postupně získalo význam ďábel. To má zřejmě spojitost jednak s jeho vzhledem – na hlavě měl taktéž rohy, jednak s tím, že Veles byl označován jako vládce podsvětí a zemřelých duší.
K čertu, jakého je vlastně čert pohlaví?
Všimněme si, že v lidové pohádce je čert vždy mužského pohlaví. To zřejmě souvisí s jeho archetypální podstatou. Stín je obvykle stejného pohlaví jako hrdina. Čert tak ztvárňuje především stínové mužské vlastnosti, jako je například divokost, agresivita, pudové vlastnosti. Tyto jevy jsou reprezentovány ve vzhledu čerta právě jeho zvířecími rysy. Pokud se v pohádce hovoří o stínových vlastnostech žen, tyto vlastnosti neztvárňují čerti, k tomu slouží ženské postavy, které vnímáme negativně. V autorské pohádce se potom v důsledku polidštění objevují i čertice.
Čertovsky oblíbené slovní obraty
Fakt, že postava čerta má své kořeny hluboko v lidové tradici, dokládá i četnost frazeologismů a bohaté množství slovních obratů, ve kterých je čert zmíněn. Například: to by v tom byl čert, aby…; pálit jako čert; kam čert nemůže, tam nastrčí bábu; čert aby to vzal; čert nikdy nespí; všichni čerti se tam žení; koho to sem čerti nesou; malovat čerta na zeď; poslat někoho od čerta k ďáblu; lítat po všech čertech; být po čertech mazaný; čertví; co jde šeptem, to jde s čertem; šijí s ním všichni čerti; bát se něčeho jako čert kříže a tak podobně.
Označení čerta
Existuje poměrně velké množství názvů, která označují tuto původně hrůzostrašnou démonickou bytost, například satan, ďábel, ďas, luciper či lucifer, rohatý, belzebub, výše zmíněný běs nebo například biblické označení antikrist. Tyto výrazy však nabývají různých významových odstínů. V pohádkách některá označení vyjadřují „hodnosti“ čerta, přičemž nejvyšší „titul“ náleží Luciferovi, který vládne celému peklu, jeho pravou rukou je potom Satanáš a levou rukou Belzebub, které podřízení čerti musí poslouchat, popisuje autorka obsáhlé práce Alexandra Čekanová.
Zdroj: Alexandra Čekanová: Postava čerta v lidové a autorské pohádce. Náhledová fotografie: Fotka od Joel Tinner z Unsplash
