Nikoleta (38): I když jsem máma od dětí, můj dřívější italský přítel mi stále píše

Nikoleta si během léta v Itálii prožila romantiku snů. Studentská brigáda je ale již dávno minulostí, a její tehdejší přítel se o ni stále zajímá.

Léto snů

„Když jsem přijela do italského přímořského letoviska, abych tam pracovala jako animátorka programů pro děti i dospělé, myslela jsem si, že budu trávit léto mezi dětmi a seniory, se kterými jsem trávila svůj pracovní den,“ uvádí Nikoleta. „Byla to krásná zkušenost, bavit lidi a starat se o to, aby měli dostatek pohybu a zábavy. Hráli jsme divadlo, dělali choreografie, zapojovali jsme lidi každého věku do zábavy. Úsměvy babiček a výskání šťastných dětí si dodnes vybavuji. Bylo to pro mne léto snů.“

Francesco byl příjemný a hezky se choval k dětem

„Rozhodně jsem neměla v plánu si během léta někoho hledat. Chtěla jsem se jen lépe naučit italsky a zažít něco nového. Mezi animátory byl ale i Francesco. Byl pohledný a skvěle to uměl s dětmi, vždy s ním byla radost pracovat. Byl zábavný i zodpovědný. Musím se přiznat, že se mi velmi líbila jeho osobnost,“ vzpomíná Nikoleta. „Po práci jsme chodili s celým týmem do baru a probírali zážitky z celého dne. Byly to skvělé dny. Francesco se ode mne nehnul ani na krok, bylo jasné, že se mu také líbím.“

Začala láska

„Když jsme si dali první pusu, poskočilo mi srdce. Dodnes nezapomenu, jak hodný a ohleduplný to byl člověk. Choval se galantně, všude mě doprovázel, abych nešla městem sama. Prožívali jsme krásné životní období a naše láska byla jako z červené knihovny,“ uvádí Nikoleta. „Bála jsem se do něj zamilovat, protože jsme bydleli tak daleko od sebe. Nakonec jsme tomu ale propadli oba a prožívali překrásné chvíle svého života.“

Vše jednou končí

„Loučení bylo bolestivé. Věděla jsem, že ani jeden z nás nemá dostatek financí, abychom se mohli pravidelně navštěvovat. Sešli jsme se v Praze po několika týdnech, poté už jsem jej neviděla. Zůstali jsme v kontaktu a slíbili si, že budeme jeden pro druhého krásnou vzpomínkou. Trvalo mi několik let, než jsem na něj dokázala zapomenout. Stále si pamatuji jeho veselé oči a radost ze života,“ dodává Nikoleta.

 „I když je to již mnoho let, stále na něj ráda vzpomínám. Samozřejmě na svém životě nechci nic měnit. Mám přítele a dvě krásné děti. Francesco mi ale čas od času píše. Má přítelkyni, je spokojený. Přiznává se ale, že již nikdy v životě nepoznal to, co jsme zažívali společně. Tyto slova je těžké číst, protože to občas cítím úplně stejně. Těžko ale přirovnávat studentskou lásku k reálnému životu s dětmi. I tak jsem šťastná, že jsem to mohla prožít,“ uzavírá Nikoleta a dodává, že si občas pustí písně od Andrea Bocelliho, které spolu poslouchali.

Zdroj: Redakce. Náhledový obrázek: Gettyimages

Článek vychází z příběhu zaslaném naší čtenářkou. Z důvodu ochrany soukromí nebudeme uvádět skutečná jména. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.