Dokážete si představit, že by vám stát z ničeho nic vzal peníze, na které jste tvrdě pracovali nebo které jste roky šetřili, a vrátil vám z nich jen směšnou částku? Navíc byste byli vůči této situaci zcela bezmocní? I když to dnes zní nepředstavitelně, zkuste se zeptat svých rodičů nebo prarodičů, zda si ještě pamatují 50. léta minulého století.
„Naše měna je stabilní a měnová reforma nebude, to jsou všechno fámy, které šíří třídní nepřátelé,“ prohlásil 30. května 1953 Antonín Zápotocký, citoval jeho slova Index. O několik hodin později se lidé probudili do úplně jiného světa, jejich peníze ztratily svou hodnotu a prakticky nic neznamenaly.
Tato kontroverzní událost dostala přezdívku Velká peněžní loupež (Velká peněžní loupež) a dnes se o ní už tolik nemluví. Pokud jste toto období nezažili na vlastní kůži, možná jste o něm ani neslyšeli.
Ačkoli Zápotocký tvrdil, že žádná měnová reforma nebude, pravdou je, že se plánovala již od poloviny roku 1952. Jak uvedl portál Peniaze, mělo se jednat o přísně tajnou akci, ale tento plán se jim nepodařilo zcela naplnit.
„Měnovou reformou v roce 1953 získal československý stát zhruba čtyři miliardy nových korun. Zaplatili za ni především řadoví občané, kteří po zkušenostech s výměnou peněz v roce 1945 raději drželi peníze doma,“ uvádí historik Michal Štefanský.
Vláda plánovala reformu od poloviny roku 1952 a probíhala pod rouškou přísného utajení, které, jak se později ukázalo, nebylo až tak přísné. Vláda spolu se skupinou sovětských expertů vedenou náměstkem ministra financí I. D. Zlobinem připravovala nahrazení staré měny novou. Nové peníze byly tajně vytištěny v Rusku a v „den D“ byly již kompletně připraveny.
Navzdory opatřením se k veřejnosti dostaly zprávy o možné výměně peněz. O reformě se šuškalo celé týdny předem, což komunističtí funkcionáři později svalili na své drbavé manželky. Ve skutečnosti se papaláši na reformu připravovali delší dobu a rozdělili si úspory na menší části, zejména na vkladní knížky na doručitele. Že se něco děje, naznačovaly i samotné obchody. Lidé se v obavě o své peníze vrhli na nákup dražších věcí, jako je nábytek, šperky, koberce nebo dokonce nemovitosti, ale pár týdnů před reformou už neměli kde utrácet peníze. V obchodech se předstíraly rekonstrukce, malovalo se a zboží bylo schováno ve skladech.
Nejvyšší představitelé Československa tyto informace popírali, dokonce i prezident Antonín Zápotocký jen dva dny před spuštěním reformy v rozhlase uklidňoval obyvatelstvo a prohlásil: „Naše měna je pevná a měnová reforma nebude, vše jsou to fámy, které šíří třídní nepřátelé.“
Historici však upozorňují, že značná část lidí o nic nepřišla. Peníze do 300 korun na osobu se sice změnily v poměru 1:5, ale zároveň ceny klesly na 20 % původní hodnoty. To znamená, že to, co dříve stálo 5 korun, stálo po reformě jednu korunu. Lidé, kteří měli v bance do 5 000 korun, o nic nepřišli.
Velmi špatně však dopadli lidé, kteří roky platili životní pojištění nebo investovali do dluhopisů – z nich nezbylo absolutně nic. Lidé, kteří si vzali půjčky na bydlení, rekonstrukci, vybavení domu nebo jiné větší výdaje, také přišli o tisíce korun. Pokud nestihli peníze utratit, byly přepočítány nevýhodným kurzem na novou měnu. Zároveň se jim však dlh prepočítal nižším kurzem, 1:5, takže jim dluhy raketově vzrostly.
„Frustrace byla obrovská, došlo k mnoha sebevraždám, někde lidé rabovali úřady a napadali komunistické funkcionáře. Více než šest set lidí skončilo v uranových dolech za rozvracení republiky. Stačilo, že veřejně řekli, že se jim to nelíbí. Například vás sebral tajný policista, který slyšel, že na ulici nadáváte na měnovou reformu, a řekl vám, abyste šli s ním. Deset let vás nikdo neviděl, rodina ani nevěděla, kam vás odvezli,“ řekl historik Ľuboš Pavelka.
Vláda mohla komunikovat skutečný účel, místo toho se však rozhodla fabulovat a oklamat vlastní národ. I po zavedení reformy slibovala, že kurz nové měny bude vázán na ruský rubl. V důsledku toho skončila reforma mnohem hůře a tragicky. Měnová reforma byla skutečně nutná, protože v oběhu bylo velké množství peněz, což zvyšovalo inflaci. Oběživo se v rukou lidí na území Česka a Slovenska hromadilo zejména během války a po SNP. Měnová reforma měla sjednotit československý měnový trh a dostat z oběhu hotovost, za kterou nebylo co koupit.
Zdroj: peniaze.sk, Titulní obrázek: Wikimedia Commons / ValeewIldar, CC BY-SA 4.0
