Byla to země snů. Nebo se odsud z Československa zdála být. Tento „typ“ komunismu uvolnil už v sedmdesátých letech atmosféru v zemi, bylo povoleno soukromé podnikání, daly se koupit džíny i adidasky a kdo chtěl, mohl s cestovním pasem odjet na Západ. Oproti Husákovu normalizačnímu Československu ráj.
Kde to bylo?
Jako tzv. gulášový komunismus nebo také „chladničkový socialismus“ je označována éra šíření liberalismu v komunistickém Maďarsku od počátku 60. let.
Jedná se o jisté uvolnění režimu hlavně ve vztahu k soukromému životu. Ubylo projevů svévole ze strany úřadů, docházelo k uspokojování některých konzumních přání obyvatel (dovolená v zemích východního bloku, nákup domácích spotřebičů typu televize, ledničky, vysavače) s dodatkem, že zajišťování nejzákladnějších životních potřeb nebylo dostatečné.
Pokud někdo nápadně nekritizoval režim, těšil se jisté míře svobody hlavně v soukromém životě. Došlo k omezení zastrašování a policejních zásahů, členství ve straně neznamenalo záruku sociálního vzestupu. Návštěvy kostela nebo poslech zahraničního rozhlasu byly i přes veřejnou kritiku tolerovány.
Jenomže Kadárův režim přivedl Maďarsko na pokraj krachu – na konci 80. let se stalo Maďarsko jednou z nejzadluženějších zemí – s nejvyšším dluhem na světě při přepočtu na jednoho obyvatele.
János Kádár (vlastním jménem Csermanek) byl maďarský komunistický politik, generální tajemník Maďarské socialistické dělnické strany (MSZMP) a premiér Maďarské lidové republiky v letech 1956-1958 a 1961-1965. Jako šéf MSZMP byl faktickým vládcem Maďarska v letech 1956-1988. Kádárovo působení bylo velmi kontroverzní.
Demontáž komunismu
Byli to proto na konci osmdesátých let logicky Maďaři, kteří začali komunismus demontovat jako první. Na této demontáži se podílela jak maďarská demokratická opozice, tak tamní komunisté. Před dvaceti lety to byl komunistický ministr zahraničí Gyula Horn, který stříhal dráty železné opony. A bylo to mlčení budapešťských soudruhů, které v srpnu umožnilo stovkám východních Němců útěk z Maďarska na Západ. Není třeba je za to oslavovat, ale přiznat jejich díl zásluh je namístě. Už proto, abychom si uvědomili, jak nebetyčný rozdíl je mezi nimi a mezi komunisty, kteří vládli v Praze. A kteří se za dvacet let nezměnili. Ani názvem.
Zdroje: ptejteseknihovny.cz. lidovky.cz. Náhledová fotografie: Derzsi Elekes Andor / Wikimedia Commons? Maďarsko, Budapešť, Velká tržnice (1987).
