Nohy Ronnieho Colemana tlačily tunu a on jedl za tři. Vzestup a pád

Ronnieho Colemana, osminásobného vítěze nejprestižnější kulturistické soutěže světa Mr. Olympia, nelze nazvat jinak než chodícím kolosem. Hrdina z plakátu v nejednom chlapeckém dětském pokoji měl obvod dvou mužských paží, jedl za tři a zvedal činky za čtyři. Je ztělesněním amerického snu, ale také mužem s temnými stránkami, který ve snaze být nejlepší z nejlepších obětoval vlastní zdraví, což ho nakonec upoutalo na invalidní vozík.

Následující řádky jsou příběhem legendárního muže, který za nerespektování tohoto pravidla zaplatil cenu nejvyšší, a to tím nejcennějším – svým zdravím. Řeč je o Ronniem Colemanovi, snad nejúspěšnějším kulturistovi planety, který se během deseti let proměnil ze 150kilového Hulka v pacienta upoutaného na invalidní vozík, prošpikovaného chirurgickou ocelí. Přesto v kulturistice lituje jediného. A to, že když mu 360kilogramová činka, adekvátní váze čtyř dospělých mužů, rozdrtila kosti při dřepu, udělal s ní jen dvě opakování, nikoli čtyři.

Ronnie Coleman, ztělesnění amerického snu se vším, co k němu patří, se narodil v roce 1964 v americkém státě Louisiana do skromných sociálních poměrů. Své první zaměstnání si našel v devíti letech, když se mu podařilo přesvědčit majitele místního obchodu, aby mu umožnil vykonávat alespoň jednoduché podřadné práce. Později se věnoval také zpracování bavlny a práci v restauraci.

Přestože na Grambling State University vystudoval účetnictví s vyznamenáním, nemohl se v této profesi uplatnit kvůli nedostatku zkušeností a na více než dva roky získal práci ve světoznámém řetězci pizzerií Domino. V té době byl tak chudý, že si nemohl dovolit jíst venku, a tak se pizza stala jeho pravidelným jídlem. Navíc čelil ponižování ze strany zákazníků, což ho naopak pohánělo vpřed v pozdějších trénincích.

Nejprve zvedal železo v policejní posilovně, ale později cvičil v kultovní texaské posilovně Metroflex, kterou vlastnil amatérský kulturista Brian Dobson. Dobson přijal Ronnieho za svého chráněnce, nabídl mu doživotní členství zdarma a rozhodl se ho připravit na nadcházející kulturistickou soutěž v Texasu. V jistém smyslu to byla Dobsonova osudová chyba, protože jeho žák ho na pódiu v těžké váhové kategorii válcoval a všechny ostatní soupeře detto.

Colemanovo řádění v 90. letech, během něhož navštívil několik zemí světa a inkasoval nemalé finanční prémie, vyvrcholilo v roce 1998. Tehdy získal svůj první titul v nejprestižnější světové soutěži Mr Olympia a na jeho kontě zazvonila tučná odměna 110 tisíc dolarů.

„Ten rok jsem musel hodně překonat, abych získal titul. Stál jsem na pódiu se svými soupeři, kteří mě poráželi posledních deset let. Nikdo mě nevybíral jako favorita, protože rok předtím jsem skončil devátý. Musel jsem lidem ukázat něco neuvěřitelného, abych je zbavil předsudků, a to se mi přesně povedlo,“ řekl s odstupem času slovenskému webu Gym Beam o svém velkém dni.

„Největším konkurentem jsem já sám. Nemyslím to nijak neuctivě, ale na nikoho z nich se nedívám jako na soupeře, a to z jednoduchého důvodu. A to ten, že nemůžu ovlivnit, jak vypadají. Mohu kontrolovat pouze to, jak vypadám já sám,“ řekl tehdy.

Muž, jehož běžný stravovací program se skládal z více než 5 500 kilokalorií denně (ekvivalent téměř pěti pizz), neměl větší problémy zvednout dvě 90kilogramové jednoruční činky v předklonu, neváhal dřepnout zmíněných více než 360 kilogramů a legendárním se stal zejména jeho výkon na takzvaném leg pressu, při němž s rezervou několikrát vytlačil 1 050 kilogramů, tedy hmotnost malého auta.

Coleman, jehož cévní systém místy připomínal velikostí vodovodní potrubí a který měl v soutěžní formě v těle jen zanedbatelná 3 procenta tuku (7-8krát méně, než se předpokládá u průměrného muže), se zviditelnil řadou dalších jevů. Stal se jednou z tváří kulturistických dokumentů jako Generation Iron a režisér Vlad Yudin o něm natočil film Ronnie Coleman: The King. Stojí také za řadou doplňků stravy nesoucích jeho jméno a mladí kluci dodnes napodobují jeho legendární hlášky v posilovnách, jako například Yeah, Buddy! nebo Lightweight, baby!

Coleman během své kariéry získal neuvěřitelných 26 profesionálních titulů a v roce 2016 byl uveden do Sportovní síně slávy, kam jsou uváděna největší esa ve svých disciplínách. Do důchodu odešel v roce 2007, tedy sezónu poté, co Jay Cutler vyfoukl svůj devátý titul Mr Olympia a Coleman skončil těsně druhý.

Poté, co pověsil činky na hřebík, šel Colemanův život místy z kopce. Jednou se dokonce ocitl na druhé straně zákona, když podle deníku Dallas Morning News řekl policistovi, který ho zastavil kvůli překročení rychlosti, že je také policista, ačkoli už dlouho u policie nepracoval. Coleman poté nakrátko skončil ve vazbě.

Mnohem znepokojivější než tento střet se zákonem je však pravděpodobně jeho zdravotní stav. Podle kulturistického časopisu Muscle and Fitness podstoupil od svého odchodu z řad profesionálů deset velkých operací, přičemž jen poslední tři údajně stály dohromady více než 2 miliony dolarů. Jejich účinnost je však sporná, neboť Coleman v červnu 2020 prohlásil, že už možná nikdy nebude chodit.

Podle jeho vlastních slov se zdá, že zákroky nebyly provedeny správně a způsobily více škody než užitku. Podle něj lékař nezvolil správný postup, a sportovec proto zvažuje právní kroky. „Mám pocit, že mě operovali, aby vydělali dobré peníze. Mám v těle deset šroubů, z nichž některé jsou prý úplně zbytečné,“ řekl v rozhovoru pro Muscular Development.

Zdroj: Thebarbell, Whatsmyquote, Titulní obrázek: Wikimedia Commons / www.localfitness.com.au, CC BY-SA 3.0