Jsem ruský občan a etnický Rus, který žije v České republice více než deset let.
Nikdy za těch deset let, včetně strašného loňského roku, jsem nezažil strach nebo xenofobii ze strany Čechů. Ani moje žena (rovněž ruská občanka), ani moje dcera. Češi se Rusů nebojí ani je nenávidí. Možná existují výjimky ze starší generace, ale ne nad „normální“ míru xenofobie pro všechny společnosti.
Ale Češi se ruského státu obávají – a mají v tom naprostou pravdu, mnohem více než západní Evropa. Chápou totiž, že Ruská federace je pro západní svět stálou hrozbou. Považuje se za právoplatného dědice sovětského impéria, za soupeře USA (za důstojného soupeře nepovažují ani EU) a za globální supervelmoc díky tomu, že má největší jaderný arzenál a podle nich „druhou armádu na světě“. Ty hodlají plně využít k získání toho, co považují za svou právoplatnou „sféru vlivu“, která zahrnuje všechny země bývalé Varšavské smlouvy – a to včetně České republiky.
Mnoho lidí si myslelo, že válka v Evropě je v dnešní době nemožná. Evropská unie byla založena na myšlence, že pokud jsou země dostatečně propojeny v oblasti obchodu a ekonomiky, neobětují svou prosperitu kvůli územním ziskům. Stejná logika byla rozšířena i na Ruskou federaci. Po několik desetiletí Západ raději ignoroval nápis na zdi. Dokonce i když Rusko anektovalo Krym a prostřednictvím vládou financovaných teroristických a povstaleckých skupin rozpoutalo na Ukrajině válku, Západ to ignoroval.
Současná fáze války tuto taktiku znemožnila. Rusko je připraveno použít svou armádu k invazi do jiných zemí. Češi to okusili v roce 1968. Netouží ji ochutnat znovu, stejně jako ostatní lidé ve východní Evropě. Čím blíže jste Rusku, tím více chápete jeho hrozbu – a Česká republika je poměrně blízko.
Autor: Vlad Demenchuk – Příběh ruského občana žijícího v České republice, zdroj: ahaonline.sk, Titulní obrázek: Pixabay.com/takazart
