Proč se rozvádět, v 19. století bylo legální ženu jednoduše prodat

V 19. století manželství většinou nebylo projevem lásky, ale pouhou ekonomickou transakcí. Spojovaly se rodiny, statky a pozemkové vlastnictví. A pokud chtěl někdo tento ekonomický svazek zrušit, nemusel se rozvést, ale mohl to udělat opět ekonomickými prostředky. Manželka mohla být jednoduše prodána.

Spisovatel Thomas Hardy ve svém románu Starosta z Casterbridge popisuje scénu, kdy manžel přivede svou ženu a děti na místní trh a prodá je v dražbě tomu, kdo nabídne nejvíc. Nebyla to neobvyklá praxe, ale obvykle ji neprováděli bohatí muži, ale spíše velmi chudí muži, kteří své ženy a děti prostě nemohli uživit.

V Anglii se jednalo o legální způsob ukončení manželství a pro mnoho lidí představoval vhodnější alternativu k tradičnímu rozvodu, který nepřinášel nic jiného než další výdaje. Navíc teprve v roce 1857 se v Anglii objevil první soud specializovaný na rozvody. Rozvody před soudem však byly zdlouhavé a především nákladné. Bylo nutné získat zvláštní dekret parlamentu, posvěcení církve a zaplatit poplatek, který se dnes pohybuje kolem 15 000 liber. To bylo dostupné jen málokomu.

Manželky a celé rodiny se proto běžně prodávaly na trhu spolu s krávami a kuřaty. Transakce s majetkem, protože tak se pohlíželo na členy rodiny, se zaznamenávala stejně jako u jakéhokoli jiného obchodu.

Pro kontext je třeba dodat, že samotné manželství fungovalo zcela jinak než dnes. Nejenže nebylo nutné mít žádnou svatbu, ale stačilo před svědky prohlásit, že jsou manželé. Samotný prodej nebyl pro ženu nijak zásadně ponižující; často to byla ona, kdo se chtěl vymanit z nevyhovujících podmínek a ukončit nefunkční vztah. Prodej jí dával určitou šanci dostat se k ekonomicky lépe zajištěnému jedinci. Žena měla také právo kupujícího odmítnout, čímž by celá transakce vyšla naprázdno. Došlo tedy k tomu, že se dotyčná osoba s ženou předem setkala, všechny podmínky byly dohodnuty a samotný prodej na tržišti proběhl dříve.

Z dnešního pohledu se to všechno zdá naprosto šílené, ale například v zaostalejších částech Indie podobné praktiky platí dodnes. A jistý vtipálek nabízel na eBay svou manželku k prodeji s tím, že má zkušenosti s vařením a vypadá stále dobře. Nejvyšší nabídka byla 65 000 dolarů.

zdroj: Stcity.sk, Britannica.com, Titulní obrázek: Pixabay.com/FOTORC