Obdivuhodná činnost švýcarského diplomata pomohla zachránit polovinu židovského obyvatelstva v Budapešti.
Jak uvádí oficiální web věnovaný tomuto odvážnému diplomatovi, Carl se narodil 30. března 1895 ve Švýcarsku v přísně katolické rodině. Ve své vlasti neviděl budoucnost a jako mladík emigroval do USA, kde se v rámci letní brigády zaměstnal na švýcarském velvyslanectví ve Washingtonu. Učinil tak poté, co absolvoval několik kurzů s církevním zaměřením, ale sám vycítil, že práce kněze nebude to, co chce dělat.
Portál History píše, že zásadní zlom v jeho kariéře nastal v roce 1935, kdy byl převelen na švýcarský konzulát v Palestině. Po vypuknutí války v roce 1939 požádali Němci Švýcarsko, aby hájilo jejich diplomatické zájmy. Podle Chosen People se Lutzovi v této souvislosti podařilo vyjednat propuštění německých vězňů, čímž si zajistil vysoké renomé u nacistických Němců.
Carl Lutz se přestěhoval do Budapešti v roce 1942 a jeho úkolem bylo zastupovat země, které kvůli kolaboraci s nacisty přerušily diplomatické styky s Maďarskem, uvádí House of Switzerland. Několik měsíců předtím se Maďarsko pod vedením regenta Miklóse Horthyho stalo členem Osy a spolupracovalo tak s nacistickým Německem. Portál History píše, že i když Horthy odmítl deportace Židů do vyhlazovacích táborů, tato skupina obyvatelstva trpěla.
Více než 100 000 maďarských Židů muselo pracovat v otřesných podmínkách na frontě a maďarská armáda proti nim navíc páchala pogromy. Lutzovi se toto kruté zacházení nelíbilo a rozhodl se proti němu bojovat, avšak ne zbraněmi. Web věnovaný Carlu Lutzovi uvádí, že diplomat využil takzvané Bílé knihy upravené Brity (pomohly 75 000 Židům emigrovat do Palestiny) k tomu, aby mohlo ze země odejít do Palestiny kolem 10 000 Židů.
Údajně se pod tímto číslem skrývaly především děti, kterým švýcarský úředník zřejmě zachránil život. Mohl tak učinit proto, že zastupoval i Brity a motivací byla jistě i jeho předchozí činnost v Palestině. Na počátku roku 1944 se však situace v Maďarsku radikálně zhoršuje a začíná největší diplomatická záchranná operace druhé světové války.
V chaotických posledních letech druhé světové války se Carl Lutz stal jednou z nejodvážnějších postav diplomatického světa. Jako švýcarský vicekonzul v Budapešť využil své postavení k záchraně desítek tisíc maďarských Židů před deportacemi do nacistických vyhlazovacích táborů.
Lutz vydával ochranné listiny, takzvané „Schutzbriefe“, které Židům poskytovaly status osob pod švýcarskou ochranou. Původně měl povolení vystavit dokumenty pouze pro několik tisíc lidí, ale systém záměrně rozšířil – jedno číslo často vztáhl na celé rodiny nebo skupiny. Díky tomu zachránil odhadem více než 60 tisíc lidí. Organizoval také síť chráněných domů označených švýcarskou vlajkou, kam nacisté a maďarští fašisté z Hnutí šípových křížů jen obtížně pronikali.
Jeho činnost však přiváděla k zuřivosti Adolf Eichmann, který v Maďarsku řídil deportace Židů do Holokaust. Eichmann považoval Lutze za nebezpečného sabotéra nacistických plánů. Podle svědectví měl několikrát uvažovat o jeho odstranění nebo zatčení, protože švýcarský diplomat otevřeně mařil deportace a komplikoval nacistickou administrativu. Lutz však těžil z diplomatické imunity a z obav Němců z mezinárodního skandálu se neutrálním Švýcarskem.
Po válce byl Carl Lutz dlouho opomíjen, dnes je však považován za jednoho z největších humanitárních hrdinů druhé světové války.
Zdroj: Wikipedia, Titulní obrázek: Wikimedia Commons / U.S. Army USAG-RP, Public Domain
