Vraťme se zpět do období druhé světové války, do největšího nacistického koncentračního tábora Osvětim (Auschwitz) v okupovaném Polsku. Působilo zde řada lékařů, kteří se „proslavili“ neuvěřitelnými zvěrstvy páchanými na lidech pod taktovkou ideologie a přesvědčení, které hlásal nacistický režim. Jedním z nich byl i doktor Horst Schumann, jehož jméno může být dnes pro mnohé neznámé.
Jedním z lékařů působících v tomto táboře byl gynekolog Carl Clauberg, který sem přišel páchat zvěrstva na ženách. Pracoval na hledání metody nechirurgické sterilizace co největšího počtu žen v co nejkratším čase a za co nejnižší náklady. A to bez ohledu na použité metody. Přibližně ve stejném období začal se svými experimenty se sterilizací také Horst Schumann. Neexistují záznamy o tom, že by spolupracovali, místo toho každý z nich prováděl pokusy po svém.
Horst Schumann se podle veřejně dostupných údajů narodil 1. května 1906 v Německu jako syn lékaře, uvádí Jewish Virtual Library. V roce 1930 se stal členem Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP), která získala přídomek nacistická, a krátce nato vstoupil také do polovojenské organizace Sturmabteilung (SA). Zároveň pracoval jako lékař ve svém rodném městě Halle a po vypuknutí druhé světové války byl povolán do letectva a zapojil se do programu nedobrovolné eutanázie.
Nejprve se Schumann stal vedoucím eutanazijního centra ve vyhlazovacím zařízení Grafeneck, kde byli lidé zabíjeni výfukovými plyny. Později se stal členem speciální komise, která měla pravomoc vybírat z řad nemocných či zotročených vězňů ty, kteří poputují do plynové komory, uvádí oficiální stránka památníku Auschwitz-Birkenau.
Schumann se zaměřoval především na pokusy se sterilizací pomocí rentgenového záření. Vězňům – často bez jakéhokoli souhlasu – ozařoval pohlavní orgány vysokými dávkami radiace. Tyto zákroky vedly k extrémní bolesti, těžkým popáleninám, hnisavým vředům a v mnoha případech i ke smrti. Oběti byly následně často operovány bez anestezie, aby se zkoumal rozsah poškození.
Jeho činnost byla součástí širšího programu nacistických lékařských experimentů, které ignorovaly základní lidská práva i lékařskou etiku. Po válce se Schumannovi podařilo na čas uniknout spravedlnosti, nakonec však byl dopaden a postaven před soud.
Příběh Horsta Schumanna zůstává mrazivou připomínkou toho, jak může být věda zneužita ve službách ideologie a jak důležité je chránit etické principy v medicíně.
Zdroj: Jewishvirtuallibrary, Titulní obrázek: Horst Schumann v roce 1960, foto: Bundesarchiv, Bild 183-76453-0001 / Kohls, Ulrich / CC-BY-SA 3.0, CC BY-SA 3.0 DE, via Wikimedia Commons
