Proč Ježíš použil kouzelnou hůlku? Takhle znázorňovali, že Ježíš konal zázraky

„Zobrazení Ježíše s kouzelnou hůlkou byla ve 3. a 4. století velmi běžná,“ říká Hugo Lundhaug.

Zabývá se studiem raného křesťanství na Univerzitě v Oslu.

„Takhle znázorňovali, že Ježíš konal zázraky,“ vysvětluje.

Na obrazech je Ježíš zachycen, jak drží kouzelnou hůlku nad vodou, kterou na svatbě v Káně proměňuje ve víno. Hůlkou také ukazuje na Lazara, když ho vzkřísí z mrtvých.

Lidé se modlili, přinášeli oběti a prosili své bohy, aby zasáhli do jejich životů. Žádali o vše možné – od bohatých sklizní a uzdravení z nemocí až po to, aby se do nich někdo zamiloval.

Podle Lundhauga neexistovala ve starověku jasná hranice mezi magií a náboženstvím.

Abychom však pochopili, co magie ve starověku znamenala, musíme odložit stranou moderní asociace s Harrym Potterem, ohnivými draky a ženami rozřezávanými na polovinu.

„Naše dnešní používání slova ‚magie‘ je poněkud zavádějící. Ve starověku magie spočívala v prosbě k bohům o dosažení určitého výsledku,“ říká Lundhaug.

Znamená to snad, že Ježíš byl ve skutečnosti kouzelník?

V 70. letech vyšla kniha „Ježíš, kouzelník“. Jejím autorem byl Morton Smith, profesor starověkých dějin na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Kniha vyvolala kontroverzi.

„Morton Smith věřil, že Ježíš byl v podstatě kouzelník. Koneckonců vykonal mnoho zázraků, jako například vyhánění démonů, nasycení 5 000 lidí pěti chleby a dvěma rybami a vzkříšení mrtvých,“ říká Lundhaug.

Představa Ježíše jako kouzelníka může být poněkud překvapivá, ale teologové a historici náboženství o tom diskutují již mnoho let.

Podle článku Ingvild Sælid Gilhus z roku 2011 sahá pojem „magie“ až do starověku. Článek vyšel v časopise „Arr“, který se věnuje dějinám myšlení.

Autor shrnuje různé definice magie a náboženství následovně:

Magie spočívá v tom, že se bohům či duchům přikazuje nebo se je vyzývá, aby něco učinili.

Náboženství spočívá v tom, že se bohů žádá, aby něco učinili.

Magie má své stoupence a praktikuje se v malých skupinách i jednotlivci.

Náboženství má společenství věřících a praktikuje se v chrámech a na veřejnosti.

„Magie bývá spíše individualistická a jejím cílem je vynutit si konkrétní výsledek. Náboženství je kolektivnější a lidé zdvořile žádají bohy o laskavosti,“ říká Lundhaug.

Magie byla v Římské říši běžnou praxí a podle Lundhaugové existovali mágové, kteří se živili prodejem svých služeb lidem.

Římská říše byla obecně tolerantní vůči bohům, které uctívaly různé národy. Židé a raní křesťané však zaujímali odlišný postoj.

„Odmítali jiné bohy a nazývali je démony,“ říká Lundhaug.

Pro Ježíšovy stoupence byly jeho mimořádné činy zázraky, které umožnila Boží moc.

„Pokud lidé, kteří uctívali jiné bohy, konali zázraky, byli obviňováni z čarodějnictví a magie,“ říká Lundhaug.

Když se Egypt v roce 30 př. n. l. dostal pod římskou nadvládu, Egypťanům bylo dovoleno i nadále uctívat své vlastní bohy. Postupem času však římští císaři přestali chrámům poskytovat finanční podporu a jejich zaměstnanci si museli najít nové zdroje příjmů.

Z chrámových kněží se stali nezávislí kouzelníci, píše Gilhus.

V raném křesťanství, od konce 3. století, se magií zabývali také mniši.

„Mniši vytvářeli magické formule a prodávali je lidem, kteří hledali pomoc mimo jiné i ve svém milostném životě,“ říká Lundhaug.

Pokud máme věřit umění a literatuře starověku, kouzelníci a další bytosti s nadpřirozenými schopnostmi často používali kouzelné hůlky.

„Je to klasický motiv. Například řecká bohyně a čarodějka Kirké používala kouzelnou hůlku,“ říká Lundhaug.

Zdroj: Sciencenorway.no, Titulní obrázek: Wikimedia Commons / Victor K.S.A., CC BY-SA 3.0