Temný příběh Kennedyových: Styděli se za Rosemary kvůli jejímu postižení, a tak ji schovali a nechali jí provrtat lebku

Bylo 13. září 1918, když Rose Kennedyové odtekla plodová voda a její prvorozená dcera Rosemary, kterou pojmenovala po sobě, se začala hlásit o slovo. Protože lékař byl na cestách a trvalo několik hodin, než dorazil do Kennedyho domu, snažila se situaci zachránit porodní asistentka. Snažila se porod oddálit – nejprve držela paní Kennedyové nohy u sebe, aby zabránila dítěti vyjít ven, a když to přestalo fungovat, snažila se asi hodinu tlačit hlavičku dítěte zpět dovnitř.

Po traumatickém porodu se zdálo, že je vše v pořádku. Krásné dítě, které se narodilo, nevykazovalo žádné známky nemoci nebo poruchy, právě naopak. Už od útlého věku bylo jasné, že z Rosemary jednou vyroste krásná dáma. Přestože si rodiče všimli, že se jejich nejstarší dcera ve školním věku začala lišit od svých vrstevníků, nevěnovali tomu velkou pozornost. Když propadla, rodiče zaplatili učitelům, aby se jejich dceři více věnovali.

„Jak Rosemary stárla, začala mít záchvaty vzteku, které se někdy zvrhly v násilí. V té době toužila po tom, aby mohla chodit na večírky – a čas od času na nějaký zašla. Zároveň její ženská postava přitahovala pozornost mužů a její otec Joe se začal obávat: nechtěné těhotenství v rodině by mohlo poškodit politickou budoucnost jeho synů,“ píše autorka Kate Larsonová ve své knize o Rosemary.

Jak autor píše, Joe Kennedy měl ještě jako teenager představu o tom, co budou jeho synové jednou dělat. V cestě mu však stála Rosemary, která trpěla lehkou formou mentální retardace a neuvědomovala si, jaký stín může na slavnou rodinu vrhat. Rozhodl se tedy ke kroku, jehož důsledky byly již tehdy alarmující a v žádném případě nebyly v takových případech vhodné. Pýcha a sláva rodiny Kennedyů však měly přednost před vším ostatním.

Třiadvacetiletá Rosemary proto na přání svého otce podstoupila lobotomii. Neurochirurgický zákrok byl proveden tak, že se do hlavy vyvrtaly otvory a poté se vstříkl etylalkohol, který přerušil nervová spojení v mozkové kůře. Zákrok byl proveden bez Rosemaryina souhlasu s jednoduchým příkazem: udělejte to co nejdříve.

„Před třiačtyřiceti lety se máma s tátou těšili z obrovské radosti, narodilo se jim třetí dítě. Rosemary se narodila 13. září doma – normálním porodem. Byla to krásná holčička, podobala se mé matce. Ale ona byla jiná. Pohybovala se pomaleji, chodila pomaleji, mluvila pomaleji. Máma si myslela, že to dožene, ale nikdy to nedohnala. „Rosemary byla mentálně retardovaná,“ začala Eunice v roce 1962 svou esej pro Saturday Evening Post.

Eunice však v dlouhém textu „zapomněla“ zmínit, že na rozdíl od jiných rodin byla Rosemary nucena podstoupit lobotomii, což byl zjevně důvod, proč se její zdravotní stav ze dne na den zhoršil. Faktem však je, že se stala jednou z hlavních osobností, které se zasloužily o zlepšení podmínek pro mentálně postižené.

První návštěva Rosemary v ústavu se uskutečnila až 20 let po násilném zásahu, který navždy změnil její život. Údajně ji měl navštívit i její starší bratr John, když vedl prezidentskou kampaň. Tato informace však nebyla nikdy potvrzena.

Nejstarší dcera Kennedyových se navzdory své retardaci dožila krásných 86 let. Přežila tak své bratry, kteří byli zavražděni kvůli otcovu snu o politické funkci…

zdroj: diva.sk, marieclaire.com, Titulní obrázek: Wikimedia Commons/Richard Sears – Rodina Kennedyových v Hyannis Port, 4. září 1931. Zleva doprava: Robert Kennedy, John F. Kennedy, Eunice Kennedyová, Jean Kennedyová (na klíně Josepha P. Kennedyho staršího), Rose Fitzgerald Kennedyová (která v době pořízení fotografie čekala Edwarda „Teda“ Kennedyho), Patricia Kennedyová, Kathleen Kennedyová, Joseph P. Kennedy mladší (za ním) Rosemary Kennedyová. Na snímku není Edward Kennedy, který se narodil v roce 1932. Pes v popředí je Buddy