Tým vědců zjistil, že Egypťané se zřejmě pokoušeli léčit rakovinu už před 4000 lety

Staří Egypťané byli na svou dobu mimořádně zručnými lékaři, kteří dokázali rozpoznat, popsat a léčit různé nemoci a úrazy, zhotovit protézy a plombovat zuby. Některé nemoci, jako například rakovina, však byly nad jejich síly.

Mezinárodní tým vědců zkoumal léčbu úrazů a rakoviny ve starém Egyptě. Výsledky svého výzkumu zveřejnili ve studii ve vědeckém časopise Frontiers in Medicine.

„Chtěli jsme se dozvědět, jakou roli hrála rakovina v minulosti, jaký byl její výskyt ve starověku a jak na tento patogen reagovala starověká společnost,“ vysvětluje hlavní autorka studie Tatiana Tondiniová z Univerzity v Tübingenu (TU). Tým proto zkoumal dvě lebky z Duckworthovy sbírky na univerzitě v Cambridge ve Velké Británii.

Lebka a chrám č. 236 patřily muži ve věku 30 až 35 let, který žil v letech 2687 až 2345 před naším letopočtem. Druhý zkoumaný exemplář, lebka č. 270, patřil ženě starší 50 let, která žila v letech 663 až 343 před naším letopočtem.

Na lebce č. 236 vědci objevili rozsáhlou lézi (poškození) odpovídající rozsáhlému poškození lebky novotvarem. Novotvar (nádor) je růst nové tkáně nebo buněk – může být buď nezhoubný (benigní), nebo zhoubný (maligní). Kromě tohoto velkého poškození objevili vědci po celé lebce dalších asi 30 malých kulatých metastatických lézí.

„Staří Egypťané zřejmě prováděli určitý druh chirurgických zákroků v souvislosti s rakovinnými buňkami. To ukazuje, že k léčbě rakoviny používali i experimentální postupy,“ vysvětluje profesor Albert Isidro, chirurgický onkolog z Fakultní nemocnice Sagrat Cor specializující se na egyptologii a spoluautor studie.

Lebka č. 270 obsahuje také rozsáhlou lézi odpovídající rozsáhlému poškození karcinogenním nádorem. Kromě toho jsou zde také dvě zhojené léze z traumatických zranění způsobených čepelemi zbraní v boji zblízka. Zvláštní na nich je, že je utrpěla žena, protože tento typ zranění se obvykle vyskytuje u mužů. Pokud se ukáže, že tato žena byla aktivní účastnicí válečné výpravy, mohlo by to znamenat převrat v pohledu na ženy a jejich roli v dobovém válečnictví, říká Tondini.

Vědci však upozorňují, že studium kosterních pozůstatků představuje určitý problém, který zejména u neúplných pozůstatků bez známé zdravotní anamnézy ztěžuje vyvození definitivních závěrů.

„Tato studie pomáhá změnit náš pohled a vytváří příznivý základ pro budoucí výzkum v oblasti paleoonkologie. K odhalení záhady léčby rakoviny u starověkých civilizací je však zapotřebí dalšího výzkumu,“ uzavírá profesor Camarós.

Zdroj: Frontiers of Medicine, netky.sk, Titulní obrázek: Pixabay.com / DEZALB