Přemýšlíme, snažíme se zjistit pravdu, snažíme se na to přijít. Záhada je stav lidského poznání, který neumožňuje seriózní popis skutečné reality. V praxi bychom mohli říci, že se jedná o jev nebo událost, která dosud nebyla objevena nebo námi popsána a pochopena, která je sice známá, ale není věrohodně popsána a vysvětlena. V našich podmínkách bychom mohli říci, že je to něco, čemu nerozumíme a nemůžeme přijít na kloub. Málokterý příběh nás dokáže zaujmout tolik jako ten nevyřešený, záhadný, intrikářský, tajemný.
V našem světě existuje mnoho nevyřešených záhad, tajemství a konspirací. Snad každé město má svou nevyřešenou záhadu, své tajemství nebo oblast či dům, kde možná straší. Téměř každý hrad nebo zámek má své tajemství. Budovy, které se dědí z generace na generaci, se za staletí své existence staly legendami a příběhy. Některé legendy dokáže moderní věda vysvětlit, na jiné je však krátký čas. Některé záhady byly vyřešeny a jejich řešení můžeme dnes obdivovat ve vitríně, jiné na své rozluštění stále čekají a některé jsou bohužel jen výmyslem dobře připraveného marketingu, který čeká na chtivé turisty.
You shell not pass
Vzpomínáte si, co řekl Gandalf stvoření z pekla? You shell not pass, což by se dalo volně přeložit jako „neprojdeš“. To lze říci i o hradu Houska, který se nachází nedaleko našich sousedů v Čechách. Je to jedno z nejutajovanějších míst v České republice. Není známo, proč byl tento hrad postaven, protože stojí na místě, které nemá strategický význam, tedy daleko od důležitých obchodních cest. Nebyl považován za královský hrad, kde by panovník odpočíval nebo pořádal akce, ani nefungoval jako hraniční hrad. Nejzajímavější je, že byl postaven v úplné pustině bez zdroje vody. Ještě podivnější je, že celý obranný systém byl postaven tak, jako by hrad chránil něco, co se nesmí dostat ven, a ne že by se nikdo nesměl dostat dovnitř. Podle pověsti byl hrad postaven na skále, v níž byla puklina vedoucí až do pekla. Nad touto puklinou stojí hradní kaple, jejíž gotická výmalba je více než tajemná a nemá ve světě obdoby. Legendy vyprávějí, že brána do pekla se jednoho dne otevřela prolomením skalní stěny. Díra, která se zdála být bezedná, byla zasypána až po třech letech usilovné práce a nad trhlinou byla pro jistotu postavena hradní kaple jako „pekelná brána“. Říká se také, že na hradě je mnoho podzemních chodeb a prostor, kde jsou pohřbeny věci, které by neměly spatřit denní světlo. Už samotné jméno Houska je zajímavé. Slovo údajně pochází z keltského výrazu „gosca“, což znamená brána. No a co? Vydáte se na výlet a zjistíte, jestli vám na tomto hradě vstávají vlasy hrůzou na hlavě?
Chci přejít zeď a přejdu ji
Nejen v České republice můžeme najít strašidelný hrad nebo zámek. Zřícenina hradu Branč má také svá strašidla, a to i u nás. O Černé paní a osudu protestantských kněží se vypráví smutná legenda, z níž dodnes mrazí. Dodnes se tu prý potuluje smutná Černá paní. V životě prý byla krásná, ale příliš pronikavá a na každém tazateli i na ní bylo něco, co se jí nelíbilo. Kateřinu, černou paní hradu Branč, proklel její vlastní otec, kterému došla trpělivost s výběrem manžela. Říká se, že kletby se může zbavit jen ten, kdo se jí nebojí, ať už na sebe vezme jakoukoli podobu. Můžeme si vzpomenout na jeden z příběhů o pastýři, kterému se po tři noci zjevovala Černá paní. První noc jako obří ropucha, druhou jako zákeřný had a třetí noc jako dívka, která mu řekla, že není hrdina, který by si zasloužil hradní poklady. První noc se strachu ubránil, ale při druhém zjevení obřího hada vzal nohy na ramena a nechal svůj strach vyplout na povrch. Proto si nezasloužil poklady, kterými byla Černá paní hradu. Černá paní prý na hradě dodnes straší a hledá svého hrdinu, který se jí nebude bát a vysvobodí ji z kletby.
Když je nám nejhůř
Od Banské Štiavnice na jih se vysoko nad horskými lesy tyčí nejvyšší hora Sitno. Kdysi zde stával hrad, jehož stopy můžete obdivovat dodnes. Legenda o hradu Sitno vypráví o osudu dvou bratrů, synů bývalého pána hradu Sitno. Když byl na smrtelné posteli, předal celý svůj majetek nejstaršímu synovi. Mladšímu se to však nelíbilo, a tak si na malém Sitně postavil vlastní hrad. Mezi bratry vypukl spor o to, kdo je legitimním pánem Sitna. Situace se vyhrotila během lovu, kdy si obě strany nárokovaly uloveného jelena. Hádka přerostla ve velkou rvačku. Přítomný kněz se je snažil usmířit, ale nepodařilo se mu to, a tak je ve společné hádce zaklel do sitnianských skal. Samotnou kletbu doprovázela silná bouře a blesk, který otevřel skálu a ta pohltila rytíře ve svých útrobách. Proto se traduje, že sitnianští rytíři jsou v těchto skalách prokleti. Každých sedm let se skály otevřou a jeden z rytířů zvolá: „Už? Když mu nikdo neodpovídá, jde dovnitř a opět dalších sedm let spí v těchto skalách. Jednoho dne
zdroj: mujlife.cz, Titulní obrázek: Pixabay.com/Alexas_Fotos
