Analýzu provedlo 39 vědců z Austrálie, Maďarska, Německa, Ruska, Španělska, Švýcarska, Švédska a USA. Tým vedl genetik David Reich z Harvard Medical School v americkém Bostonu. Výsledky byly zveřejněny v roce 2015 v prestižním týdeníku Nature.
Genetické údaje o zmíněných 69 Evropanech vědci zkombinovali s již zveřejněnými stejnými údaji o dalších 25 dávných lidech. Tři žili koncem starší doby kamenné (paleolit) v Rusku, sedm bylo evropských lovců-sběračů a patnáct evropských farmářů. Vznikla tím unikátní databáze dědičných znaků 94 prehistorických mužů a žen od lovců-sběračů (až 43 000 let př. n. l. až po člověka z doby železné žijícího kolem roku 900 př. n. l.)
DNA svědčí pro jednu ze dvou hlavních teorií o Indoevropanech v Evropě. Jejich stepní původ nově podpořila i dosud nejpodrobnější lingvistická analýza, kterou před pár týdny zveřejnil tým Willa Changa z University of California v Berkeley.
Poznámka: Název step vznikl v ruštině pro travnaté formace mírného pásu.
Touto teorií je příchod dávných Indoevropanů z oblasti kurhanové kultury. (Kurhany jsou uměle navršené pahorky ve stepích, většinou skrývající hrobky.) Alternativou je takzvaná anatolská teorie, migrace Indoevropanů z Anatolie ve vnitrozemském Turecku.
DNA zmíněných 69 Evropanů vypovídá, že před 7000 až 8000 lety se v Německu, Maďarsku a Španělsku objevily blízko příbuzné skupiny dávných zemědělců z Blízkého východu (nejbližší jsou jim dnešní Sardiňané ), odlišné od místní. Území Ruska tehdy obývala jiná skupina lovců-sběračů. Byli to blízcí příbuzní Sibiřana před 24 000 let, jehož úplnou DNA se podařilo dekódovat loni.
Před 5000 až 6000 lety pak nastalo v téměř celé Evropě oživení lovců-sběračů. Jejich geny se začaly šířit zemědělským obyvatelstvem. Výjimkou bylo právě Rusko. A před 4500 lety se odehrála rozsáhlá migrace z východní periferie Evropy do jejích středových oblastí. Uskutečnili ji představitelé jamnajské kultury kurhanů. Obývali takzvanou Severopontskou step v Rusku, na Ukrajině a v Moldavsku.
Staří Indoevropané byli pastevci skotu z travnatých oblastí severně od Černého a Kaspického moře. Do Evropy se podle všeho rozšířili po vynálezu kola pomocí vozů tažených voly. Zřejmě to doprovázelo zdomácnění koní. (Koně se nejprve zapřahali do vozů, zejména válečných; jezdit na nich se sedlem, třmeny a uzdou se začalo až později.)
David Reich s kolegy upozornil, že nové výsledky nevypovídají o původu indoevropských jazyků v jihovýchodní Evropě a Asii. Zkoumaní ale patřili do skupin, které po odčlenění od nositelů protoindoevropského jazyka vytvořily většinu indoevropských jazyků v Evropě (pozn. Proto-Indo-Evropan je teoretizovaným společným předkem Indoevropské jazykové rodiny).
Tak či onak, našimi středo- a západoevropskými předky nebyli pouze původní lovci-sběrači a farmáři z Blízkého východu, jak se myslelo, ale i tito migranti z východní Evropy.
Článek byl původně publikován na jaře loňského roku – pozn. autora.
Zdroj: www.teraz.sk podle Nature advance online publication z 3.3. 2015; Komuniké Universitat Autònoma de Barcelona z 4.3. 2015; The Lead z 3.3. 2015, Náhledová fotografie: Pixabay.com/651975
