Anatoliji Gorbačovovi bylo 18 let, měl čerstvou smlouvu s ruskou armádou a velké plány. Chtěl na frontě Ukrajincům usekávat hlavy

Říkali mu Maloj – „Malý“. Anatolij Gorbačov z Riazani oslavil 21. srpna 2024 své osmnácté narozeniny a hned druhý den podepsal smlouvu s ruskou armádou. Svůj nový život začal dokumentovat na Telegramu. A když se na ta videa podíváte, jen stěží v nich najdete přesvědčeného vlastence, který jde položit život za matku Rus. Nemluví o ohrožené vlasti, o obraně Ruska ani o utrpení rusky mluvících obyvatel Donbasu. Nevypadá ani jako člověk, kterého by příliš trápila údajná „denacifikace“ Ukrajiny.

Spíš vypadá jako osmnáctiletý kluk, kterému se najednou naskytla možnost uniknout z všedního, šedého života v ruském městě a zažít něco, co dosud znal jen z internetu, her a válečných videí. Uniforma, zbraň, kamarádi, adrenalin, peníze a konečně si může i zastřílet. Válka jako výlet pro velké kluky.

O pár dní později už v uniformě vzkazoval Ukrajincům: „Chlapi, čekejte na mě. Každému podříznu krk.“ Mluvil také o plánu uříznout hlavu pěti Ukrajincům a celé to natočit na video. Mluvil o tom lehce, téměř pobaveně. Jako by nešlo o zabíjení lidí, ale o další atrakci, kterou si chce na frontě odškrtnout.

Ruská propaganda mu připravila kulisy, v nichž Ukrajinec nebyl člověkem, sousedem ani otcem rodiny, ale „Chocholem“, „nacistou“ a legitimním terčem. To stačilo k tomu, aby o podřezávání krků vyprávěl s úsměvem a bez sebemenšího náznaku pochybností. Jenže 29. srpna oznámil, že je posílají do Kurské oblasti, a tam se dobrodružství začalo měnit ve skutečnou válku.

Tón jeho videí se změnil velmi rychle. Z mladíka, který ještě před pár dny s úsměvem vyprávěl o podřezávání krků Ukrajinců, se najednou stal člověk, kterému se do boje vůbec nechtělo. Nadával na velitele, říkal, že má špatný pocit, a připouštěl, že možná prožívá poslední den svého života. Ukázalo se, že válka je podstatně méně zábavná, když na druhé straně také střílejí.

14. září 2024 se jeho šestičlenná skupina dostala do zaminované oblasti. Anatolij Gorbačov utrpěl těžká zranění a vykrvácel. Od podpisu smlouvy uplynulo dvacet čtyři dní. Necelý měsíc od „Chocholi, čekejte na mě“ až po konec vojenské kariéry. Pět Ukrajinců s uřezanými hlavami na videu nenatočil. Místo válečného dobrodružství dostal přesně to, co válka rozdává, bez ohledu na to, jak zábavně to vypadalo před odchodem z domova.

Ukrajinci si nemohou dovolit luxus řešit, co přesně přivedlo ruského vojáka na frontu. Ať už to byly peníze, nuda, propaganda, touha po dobrodružství nebo chuť zabíjet. Jakmile překročí hranici se zbraní v ruce, stává se z něj agresor a okupant, kterého je třeba zneškodnit, než začne vraždit. Je jedno, zda z přesvědčení, za peníze nebo pro zábavu.

Autor: Marcel Rebro, zdroj: Blog SME, Titulní obrázek: Pixabay.com / egorshitikov