Nevyřčený příběh „radikální pomoci“ hladovějícímu Rusku: Americké organizace nedarovaly pouze chléb, ale v USA školily Sověty, jak ho mít dostatek

Před sto lety ukončila Americká pomocná administrativa (ARA), neoficiálně vedená budoucím 31. americkým prezidentem Herbertem Hooverem, svou kampaň na pomoc při hladomoru v Sovětském Rusku. Od roku 1921 do roku 1923 poslaly USA více než 768 milionů tun potravin a 125 000 lékařských balíčků, aby zachránily hladové v oblasti Volhy. 

O smrtícím ruském hladomoru a pomoci celého světa při záchraně hladovějících jsme psali v těchto našich článcích Zakázané informace: Jak USA i Československo pomohly přežít miliónům hladomor v sovětském Rusku, Dar amerického lidu: USA krmily denně až 10 milionů Sovětů a Nevzdáme se nebožtíka, sami si ho sníme aneb Československo jako první v Evropě podalo pomocnou ruku hladovějícímu Rusku, připomeňte si smutnou historii.

Stoleté „výročí“

V letech 2022–2023 si američtí a ruští vědci připomněli sté výročí této humanitární kampaně publikováním děl, vydáváním dokumentárních filmů a pořádáním rozhovorů a výstav, jako je Deliverance v National Archives a Chléb+medicína v Archivech Hoover Institution Archives, píše na webu Jordanrussiacenter.org Maria Fedorovová.

Hned v úvodu článku stojí vyjádření organizace Jordan Center: Jordan Center stojí se všemi lidmi z Ukrajiny, Ruska a zbytku světa, kteří jsou proti ruské invazi na Ukrajinu. Viz naše prohlášení zde.

Autorka článku, ze kterého čerpáme, Maria Fedorovová, je odbornou asistentkou na katedře ruských studií na Macalester College v Saint Paul v americkém státě Minnesota. Její výzkum se zaměřuje na nadnárodní historii zemědělství ve 20. století.

Nebyla to jen ARA

Výše uvedené příběhy záchrany umístily Americkou pomocnou správu do centra potravinové pomoci sovětskému Rusku. Přestože ARA významně přispěla k záchraně milionů sovětských občanů, její příběh často zastiňuje další organizace, které rovněž ovlivnily humanitární úsilí. 

Proč tyto příběhy zůstávají nevyřčené? 

Jedním z vysvětlení je poměrně nevýznamný peněžní příspěvek těchto organizací k úsilí o pomoc. Kromě toho otevřená podpora komunismu těmito skupinami nerezonovala s oficiálním poselstvím ARA, které zdůrazňovalo, že pomáhá ruskému lidu a ne sovětské vládě. Aby ARA snížila legitimitu práce těchto skupin v očích americké veřejnosti, označila tyto organizace za „radikální“. Nakonec se jejich mise lišila od mise, kterou navrhla ARA.

Přátelé sovětského Ruska

Podle serveru jednou z organizací, která navrhla tento program na pomoc při hladomoru, byli Přátelé sovětského Ruska (FSR) a přidružené skupiny. FSR byla založena v srpnu 1921 a patřila k jedné ze společností přátelství organizovaných Mezinárodním dělnickým výborem pro pomoc při hladomoru. Ve Spojených státech sloužila jako zastřešující organizace pro více než dvě stě prokomunistických skupin, které podporovaly nový sovětský stát. 

Díky spolupráci s levicově orientovanými a komunistickými americkými organizacemi získala FSR finanční prostředky na pomoc při Volze, která začala v létě 1921. Do února 1922 získala 300 000 dolarů pro oběti hladomoru.

Nedáváme jen chleba, ale hlavně nástroje, jak si ho „vypěstovat“

Na rozdíl od krátkodobé mise ARA se FSR zaměřila na dlouhodobé úsilí o ukončení hladomoru rozvojem sovětského zemědělství a reorganizací sovětských farem. Podle FSR byly technologie a odborné znalosti klíčem k prevenci budoucích hladomorů. „Úleva by neměla spočívat v samotném chlebu, ale také v nástrojích a strojích, které ruským dělníkům a rolníkům umožní, aby si pomohli sami a zabránili budoucím hladomorům,“ prohlásila FSR na začátku července 1922. Pro FSR a její příznivce moderní program pomoci při hladomoru se zaměřením na technologie a odborné znalosti sladěný s širší touhou zachránit nový komunistický stát.

Společnost pro technickou pomoc sovětskému Rusku Spojených států a Kanady

Jednou z organizací, která s FSR spolupracovala, byla Společnost pro technickou pomoc sovětskému Rusku Spojených států a Kanady (STASR). STASR byla založena jako sovětská agentura se sídlem v USA, která spolupracovala se sovětským ministerstvem průmyslové migrace. V rámci svého poslání usnadnit průmyslovou a zemědělskou migraci se STASR rozhodla přivést do sovětského Ruska kvalifikované zemědělské pracovníky za účelem rekonstrukce jeho venkova.

Chtěli navrátit vyškolené Rusy domů na pomoc

Přesto ne každý severoamerický zemědělský dělník mohl odjet do sovětského Ruska splnit tuto misi. STASR věnovala zvláštní pozornost přilákání bývalých občanů Ruské říše. Věřila, že jejich plynulost a znalost ruské reality, spolu s jejich odbornými znalostmi americké zemědělské techniky, získanými během pobytu ve Spojených státech, z nich udělaly ty „nejvhodnější osoby“ pro zemědělské práce v Rusku.

Americké cvičiště pro ruské zemědělské „průkopníky technického pokroku“

Ti, kteří měli požadovanou kvalifikaci, ale postrádali technické dovednosti, vstoupili do Ruského technologického institutu (RIT) v New Yorku, který otevřela STASR. Společnost si pronajala pětipatrovou budovu dostatečně velkou pro umístění traktorů, zemědělských strojů a dalších nástrojů pro vzdělávací účely. Institut se snažil tyto zemědělské pracovníky naučit „teorii a praxi moderní vědy o zemědělství“. Studenti museli absolvovat kurzy základů zemědělství, traktorů, zemědělského nářadí a mnoha dalších předmětů. Institut se představil jako cvičiště pro moderní zemědělské „průkopníky technického pokroku“.

Stovky vyškolených a statisíce dolarů směr Rusko

Zatímco stále není jasné, kolik studentů absolvovalo RIT před jejich odjezdem do sovětského Ruska, záznamy STASR naznačují, že během prvních osmnácti měsíců své práce organizace vyslala do sovětského Ruska přibližně šest set lidí jako členy organizovaných zemědělských komun. Kromě svých dovedností a znalostí s sebou přivezli zemědělské stroje v hodnotě více než 500 000 dolarů. Ještě důležitější je, že STASR usilovala o zavedení kontroly nad kvalitou zemědělských odborných znalostí, které by byly převedeny do Sovětského svazu.

(Ne)končící dlouholetá podpora zemědělství i humanity

Když ARA ukončila své operace v sovětském Rusku v červenci 1923, STASR neviděla svou práci jako dokončenou. Během několika příštích let skupina zorganizovala, vycvičila a vyslala zemědělské a průmyslové pracovní jednotky do Sovětského svazu. Některé skupiny, které STASR a FSR během hladomoru vyslaly do Sovětského Ruska, pokračovaly v organizování nových projektů v průběhu 20. a na počátku 30. let 20. století. Tyto projekty, mezi něž patřily i ruské rekonstrukční farmy u Piatigorsku, nadále nesly humanitární poselství boje proti hladu prostřednictvím modernizace zemědělství. Tyto programy tak položily základ pro desetiletí intenzivní zemědělské a technologické výměny mezi Spojenými státy a Sovětským svazem. V nejširším měřítku se jejich příběh dotýká složitých důsledků mezinárodní humanitární pomoci, zejména otázky, kdy mohou nebo mají být programy potravinové pomoci ukončeny, uzavírá Maria Fedorovová.

Zdroj: jordanrussiacenter.org. Náhledová fotografie: Hladové ruské ženy poklekají před úředníky Americké humanitární správy (ARA), zdroj: Underwood & Underwood. – Library of CongressCatalog / Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=67618086