Projít železnou oponu v roce 1948 nebylo moc jednoduché, ale šlo to. V Jihočeském kraji se do převádění přes hranici zapojil i Sbor národní bezpečnosti – přesněji dvě stanice, jedna z Vimperku, další z Kvildy. Policisté byli protektorátní četníci, někteří i členy komunistické strany, kam vstoupili po válce.
Pomáhal lidem přecházet nelegální hranice, když pak policisty z Vimperku a Kvildy chtěla sebrat StB, Jaroslav Maršík utekl. Potom se deset let schovával v bytě v Bavorově. Za celou dobu vyšel ven jen jednou. Potom ho udala rodina, zřejmě ze strachu, popsal tento neuvěřitelný příběh slovenský web Stcity.sk.
V šumavské stanici pracoval i strážmistr Jaroslav Maršík. Policisté se dokonce dostali i do poměrně složité situace, jejich kolegové z pohraniční stráže se stali jejich soupeři. Policisté si proto pomáhali a vysílali předsunuté hlídky, které kontrolovaly terén.
Jak dlouho Maršík s kolegy převáděl přes hranice, není jasné. Když policista Maršík se ženou odešel do Prahy, začal pracovat jako úředník. Mezitím ale StB rozbila síť převaděčů a začala s masivním zatýkáním.
A došlo i na Maršík, pro kterého si dojeli do Prahy. „Svým způsobem to čekal. Doufal, že se to neprozradí, ale byl připraven,“ řekl v rozhovoru pro Českou televizi reportér serveru Aktuálně.cz Pavel Švec.
Bývalý policista před StB svou identitu popřel, souhlasil ale s tím, že ji s nimi půjde ověřit na kádrové oddělení. V členité budově jim ale utekl a nasedl do vlaku, který mířil do jižních Čech, do jeho rodného kraje. V Příbrami ale vystoupil, dostal strach.
Z města neodešel, schoval se u jednoho manželského páru v Bratkovicích, kde se tři měsíce ukrýval. Jeho sestra ho poté potají provezla do svého bytu v Bavorově. Deset let se zvládal ukrývat, podle Švece zřejmě proto, že po něm represivní orgány nepátraly. Počítali totiž s tím, že přešel na Západ. Ten nápad Maršík měl, plán mu ale překazil zápal plic. Z domu za celou dobu vyšel jen jednou.
„Když přišla návštěva, tak se schovával. Měl vybudovaný prostor v zastlané posteli. Z vyšetřovacího spisu a výslechů, které s ním vykonávaly po deseti letech, vyplývá, že venku byl pouze jednou, a to když se jeho sestra stěhovala a on v noci proběhl. Když se stěhovala podruhé, tak už ho přenesli v dřevěném kufru,“ dodal Švec.
Potom se ale o jeho úkrytu dozvěděla tajná policie. Dříve je na úkryt upozornil anonymní dopis, okresní policie se jím ale nezabývala. Potom přišla informace od vzdálených příbuzných, která byla rozhodující. „Udání přišlo od širší rodiny, která byla podle mě po deseti letech skrývání a strachu, že se to provalí, zničena,“ řekl Švec.
Jak uvedl web Stcity.sk, Maršík byl po zatčení odsouzen k sedmi letům vězení, v roce 1960 se po amnestii dostal na svobodu. Odstěhoval se na sever Čech do Bíliny a poté na Šumavu do Železné Rudy. „Tam už se mi jeho smrt v matrikách nepodařilo vypátrat,“ zakončil tehdy Švec pro Aktuálně.cz.
Zdroj: stcity.sk. Náhledová fotografie: Milan Tvrdy / Flickr: Bavorov
