Kdysi dávno, ještě v první polovině dvacátého století, existovala neuvěřitelná plicní nemoc, na kterou umíraly velké zástupy lidí – tuberkulóza, TBC. Nemoc, o které lidé věděli jen to, že kdo ji dostal, takříkajíc pomalu chřadl a umíral v bolestech. Proto se tuberkulóze lidově říkalo sucho. Nikdo si s ní pořádně nevěděl rady.
Dokonce ani v Německu. Ale naštěstí se tam 11. prosince 1843 narodil v rodině Kochových chlapeček, který dostal jméno Heinrich Hermann Robert. Vyrostl z něj nejen vzdělaný, ale především zvídavý a věčně zvědavý a nespokojený lékař a vědec. Jeho objevy antraxu – Bacillus anthracit (1877), tuberkulózy – Myccobacterium tuberculosis (1882) a cholery – Vibrio cholerae (1883) ho předurčily k tomu, aby se stal jedním ze zakladatelů bakteriologie. Zejména objev bacilu tuberkulózy, který byl po svém objeviteli pojmenován Kochův bacil, zachránil neuvěřitelné množství lidí. A za tento objev obdržel v roce 1905 Nobelovu cenu za medicínu jako přímou formu uznání světové komunity.
Bohužel dnes, kdy je tuberkulóza téměř vymýcena, jsme na Roberta Kocha zapomněli. Ale to se bohužel někdy stává i slavným.
Autorský článek: Stana Bebjaka, zdroj: redakce, wikipedia, Titulní obrázek: Wikimedia Commons/Public Domain – Unknown autor
