Archeologové odhalili pod pískem slavného pyramidového naleziště něco, co je považováno za pozůstatky „ztraceného labyrintu“, o němž se dříve soudilo, že jde o mýtickou stavbu.
Hawarská pyramida (postavená Amenemhetem III.), známá také jako Labyrint, byla nejnavštěvovanějším místem starověkého světa. Hérodotos tvrdil, že v pohřebním komplexu pyramid napočítal v 5. století př. n. l. tři tisíce místností.
Pod povrchem naší planety se nachází mnoho objevů, které by mohly potenciálně změnit pohled na samotnou historii. Jedním z nich je zapomenutý svět podzemních komor a tunelů, které zůstávaly po staletí neprozkoumané. Tyto tajemné komory, zmiňované ve starověkých textech a místních legendách, byly až do svého skutečného objevu považovány za mýtus.
„Ztracený egyptský labyrint“ je bezpochyby jedním z těch neuvěřitelných starověkých míst, která jsou ztraceným klenotem dnešní historie.
Tento tajemný podzemní komplex jeskyní a komor popsali autoři jako Strabón a dokonce i Hérodotos, kteří měli možnost legendární labyrint navštívit a zaznamenat, než zmizel v propadlišti dějin. Podle zápisu Hérodota I. ze IV. století př. n. l.: labyrint se nacházel „kousek nad jezerem Moiris a téměř naproti tomu, které se nazývá Město krokodýlů“ („Dějiny“, kniha, II, 148).
Labyrint (jak jej někteří nazývali v dávné minulosti) je prý neobyčejný podzemní komplex, který by mohl být klíčem k dějinám lidstva. Říká se, že bychom tam mohli najít podrobnosti o neznámých civilizacích v dějinách, velkých říších a vládcích, kteří žili na planetě předtím, než začaly dějiny, jak je známe.
„Když člověk vstoupil do posvátné ohrady, našel chrám obklopený sloupy, 40 na každou stranu, a tato stavba měla střechu z jediného kamene, vytesanou deskami a bohatě zdobenou vynikajícími malbami. Obsahovala památky na vlast každého z králů i na chrámy a oběti, které se v ní konaly, vše umně zpracované malbami největší krásy.“
Na základě popisů starověkých textů, například Hérodota a dalších, kteří magický labyrint v dávné minulosti navštívili, vytvořil německý jezuitský učenec ze 17. století Athanasius Kircher první obrazovou reprodukci tajemného labyrintu přesně tak, jak jej popsal Hérodotos: „Je v něm dvanáct krytých nádvoří s branami proti sobě, šest na severní straně a šest na jižní, které se spojují jedno s druhým, a všechny je zvenčí obklopuje stejná zeď; a jsou v něm dva druhy komnat, jeden druh pod zemí a druhý nad nimi, tři tisíce v počtu, z každého druhu patnáct set. […] Horní soubor komor jsme sami viděli, ale o komorách pod zemí jsme jen slyšeli. Neboť průchody komnatami a průchody sem a tam po nádvořích, která byla obdivuhodně vyzdobena, skýtaly nekonečný důvod k úžasu, když jsme procházeli z nádvoří do komnat na kolonády a z kolonád do jiných místností a pak zase z komnat na jiná nádvoří. […] Nad všemi je střecha z kamene jako stěny; stěny jsou pokryty postavami, které jsou na nich vyryty, každý dvůr je obklopen sloupy z bílého kamene, které jsou k sobě co nejdokonaleji připevněny; a na konci labyrintu, u jeho rohu, je pyramida o výšce čtyřiceti sáhů, na níž jsou vytesány velké postavy, a k ní je pod zemí vytvořena cesta. Takový je tento labyrint.“
Vzhledem k absenci viditelných pozůstatků byl příběh považován za pouhou legendu předávanou z generace na generaci, dokud egyptolog Flinders Petrie v 19. století neodhalil jeho „základy“, což vedlo odborníky k teoriím, že labyrint byl za vlády Ptolemaia II. zbořen a použit k vybudování nedalekého města Šedyt na počest jeho manželky Arsinoe. Expedice vedená Petriem bezpochyby narazila na jeden z nejneuvěřitelnějších objevů v dějinách Egypta a k potvrzení nálezu ani nepotřebovala provádět vykopávky.
V roce 2008 však archeologové pracující na expedici Mataha učinili pod pískem ohromující nález, který na svém kanálu na YouTube „UnchartedX“ odhalil badatel Ben Van Kerkwyk. Výsledky expedice byly zveřejněny v roce 2008, krátce po objevu ve vědeckém časopise NRIAG a výsledky výzkumu byly vyměněny na veřejné přednášce na univerzitě v Gentu, které se zúčastnila média z Belgie. Nález byl však rychle utlumen, protože generální tajemník Nejvyšší rady pro starožitnosti (Egypt) pozastavil veškerou další komunikaci o nálezu kvůli sankcím egyptské národní bezpečnosti.
Pan Van Kerkwyk dále podrobně popsal, jak mohla oblast vypadat před zhruba 2000 lety.
Dodal: „Ještě před 12 lety neznámý objev byl potlačen a dnes je neuvěřitelný potenciál této lokality pomalu a nenávratně ničen jak nečinností úřadů, tak stoupající hladinou podzemní vody v oblasti. Ve srovnání s Gízou nebo jinými známými staroegyptskými lokalitami toho opravdu není mnoho, co by se dalo okamžitě vnímat.“
Pan Van Kerkwyk podrobně popsal, jak pan Petrie na nález poprvé narazil.
Dodal: „Některé úlomky kdysi mohutných žulových sloupů vytesaných do tvaru dlaně nebo lotosu spolu s dalšími drobnými fragmenty starověkého kamenictví zůstaly ležet v malém skanzenu. Lokalitě dominují pozůstatky pyramidy Amenemhata III. a k vidění zůstala pouze vnitřní struktura z hliněných cihel. Pozůstatky labyrintu byly objeveny v písčitých oblastech jižně od pyramidy. Prvním, kdo zde našel skutečné důkazy, byl významný Flinders Petrie, který koncem 19. století objevil v hloubce asi čtyř metrů pod pískem pozůstatky obrovského kamenného základu, širokého více než 300 metrů. Došel k závěru, že se jedná o zbytky základů labyrintu, přičemž samotná stavba byla již dávno vytěžena a zničena.“
Archeologové našli důkazy o obrovské stavbě skrývající se pod pískem v roce 2008, ale pan Van Kerkwyk uvedl, že oblast nebyla nikdy vykopána. Pokračoval: „Nové důkazy shromážděné v moderní době však jeho závěr zpochybňují a nyní se zdá pravděpodobné, že to, co Petrie našel, nebyly základy, ale místo toho část stropu nebo střechy. Stejné oblasti byly v roce 2008 prozkoumány pomocí georadaru expedicí Mataha, na níž spolupracovaly egyptské úřady, belgická univerzita v Gentu a kterou financoval současný umělec Louis De Cordier. Výsledky této expedice jasně ukazují na přítomnost mřížovitých a uspořádaných struktur hluboko pod pískem v úrovních mnohem hlubších, než kdy Petrie vykopal. Přestože tato expedice proběhla za plné spolupráce a se svolením Nejvyšší rady pro starožitnosti, oficiální výsledky a závěry této legitimní vědecké studie nebyly nikdy zveřejněny.“
zdroj: thearchaeologist.org, Titulní obrázek: Pixabay.com/PublicDomainPictures
