Byla jednou z nejkrásnějších blondýn (odbarvených) v historii kinematografie. Kromě Marilyn Monroe neměla konkurenci. Stála za radostí i spoustou skandálů. Stala se hvězdou Saint-Tropez, kde Brigitte Bardot žije dodnes. V září jí bude 88 let.
Před několika lety řekla v rozhovoru pro British Guardian, že je šťastnější než předtím. Přestala být hvězdou, ale zachránila si život. Nezajímá ji ani stáří. Krása pro ni byla darem, ale nepřinesla štěstí. Dnes je panství La Madrague nedaleko Saint-Tropez téměř muzeem, domem s historií jejího života, dlouhým a plným podivných křivek, jak se můžeme dočíst v textu Agnieszky Dajborové pro červencový magazín VIVA!
Otřesné: Zajíček k večeři
Příběh Brigitte Bardot rozhodně není příběhem o chudé dívce, která si za poslední peníze koupila letenku do Hollywoodu. Bardot pochází z bohaté průmyslnické rodiny, do školy chodila v „šestnáctce“ – nejbohatší pařížské čtvrti. Nikdy jí nic nechybělo, snad kromě lásky. Věřila, že je méně milované dítě, matka upřednostňovala mladší dceru Mijanou, napsala Agnieszka Dajborová.
Byla to tradiční, katolická a restriktivní rodina. Děti rodičům vykaly a nejednou bylo dívkám nařizováno pomocí jezdeckého bičíku. Brigitte vzpomínala na bolest a vřískot po jeho dopadu. Měla milovaného zajíčka Noirauda, jednou jí ho rodiče připravili k večeři. Možná proto po letech řekla: „Od té doby, co jsem potkala lidi, miluji jen zvířata.“ Mnohokrát viděla své rodiče hádat se, i když žili oficiálně v dobrém manželství.
Mraky mužů
Výčet manželů a milenců Bardotky je impozantní (zřejmě měla sto milenců). Byla vdaná za Rogera Vadima, když měla poměr s hercem Jean-Louisem Trintignantem a se zpěvákem Gilbertem Bécaudem. Byla vdaná za Guntera Sachse, když měla krátký, ale intenzivní vztah s velkým bardem Sergem Gainsbourgem. A tak dále…
Nechtěné dítě
Ve svých denících s názvem „Initials BB“, vydaných v roce 1996, se svěřila se svými mateřskými city. Nikdy se netajila tím, že nechtěla dítě ani si kazit krásu a nenašla se v roli matky. Nechtěla dát život, protože „na Zemi je už příliš mnoho živých bytostí“. K porodu ji donutil druhý manžel, herec Jacques Charrier a její rodina. Zmínila, že když byla těhotná, považovala své dítě za „rakovinové bujení“, „nádor“ či „noční můru“, bila se do břicha a užívala marihuanu, aby způsobila potrat.
„Bylo to jako nádor, který se na mě živil, který jsem si nosila ve svém oteklém těle a čekala jen na požehnaný okamžik, kdy se ho konečně zbavím.“
Téměř okamžitě po porodu 11. ledna 1960 se vzdala práv na dítě, když pronesla: „Je mi to jedno, už ho nechci vidět.“ To však šokovalo i její obdivovatele. Ve své knize se také svěřuje s bolestivým porodem, píše, že byla jako „zvíře zraněné k smrti“ a že „křičela bez jakýchkoli zábran“.
K otci a k soudu
Po rozvodu rodičů byl malý Nicolas svěřen svému otci Jacquesovi Cherrierovi. Navíc od tohoto rozchodu v roce 1963 se matka ani syn už nechtěli setkat. Své mateřské city popsala v knize tak drastickým způsobem (v jedné pasáž nazvala svého syna „předmětem jejího neštěstí“), že jí Nicolas-Jacques dal k soudu a požadoval odškodnění (dostal ho) a přerušil veškeré kontakty. Herečka však nakonec se svým chlapcem uzavřela smír. Jejich vztah ale zůstává chladný – 60letý Nicolas se celý život zdržoval mimo mediální pozornost, filmová ikona zase nikdy nenabyla mateřský instinkt a následky si odnesl právě její syn.
Zdroje: https://viva.pl, https://amomama.fr. Náhledová fotografie: 139904 z Pixabay
