Život Alexandra Aljechina byl stejně dramatický jako jeho šachové partie. Po revoluci opustil rodné Rusko a po emigraci získal francouzské občanství. V roce 1927 šokoval šachový svět, když sesadil z trůnu do té doby neporazitelného kubánského mistra José Raúla Capablancu.
Tento triumf zahájil éru Alexandra Aljechina, která poznamenala světový šach na dvě desetiletí. Jeho vztah k Sovětskému svazu zůstal komplikovaný – byl sice prvním ruským mistrem světa, ale zároveň emigrantem ze šlechtické rodiny.
Válečná léta však přinesla kontroverzní rozhodnutí. Po krátkém období v řadách francouzské armády se Alexandr Aljechin vrátil do okupované Paříže. Jeho účast na turnajích pořádaných nacisty mu později vytvořila mnoho nepřátel. Po skončení konfliktu několik šachových velikánů požadovalo jeho diskvalifikaci.
Na začátku roku 1946 se život třiapadesátiletého mistra dostal do kritického bodu. Finančně zruinovaný, neschopný účastnit se turnajů kvůli protestům americké a nizozemské federace, hledal způsob, jak zachránit svou kariéru. Uchýlil se do neutrálního Portugalska.
V této situaci se objevil paprsek naděje. V sovětských šachových kruzích se začala rozvíjet myšlenka uspořádat zápas mezi Alexandrem Aljechinem a sovětskou hvězdou Michailem Botvinnikem. Tento plán vyvolal v Sovětském svazu rozporuplné reakce.
Za myšlenkou zápasu stál sám Michail Botvinnik, který věřil, že stárnoucího šampiona dokáže porazit. Důrazně proti němu vystoupil předseda Všesvazové šachové sekce, plukovník ruské tajné služby NKVD Boris Weinstein, který považoval jakýkoli kontakt s Alexandrem Alechinem za nepřijatelný.
Tento zápas byl politickým dynamitem. Uvnitř Kremlu se za zavřenými dveřmi odehrával boj mezi těmi, kteří chtěli, aby Michail Botvinnik porazil „zrádce“ Alexandra Alechina, a těmi, kteří odmítali jakýkoli kontakt s mužem, který kolaboroval s nacisty.
K boji však nikdy nedošlo. Ráno 24. března 1946 nalezl personál hotelu v portugalském Estorilu Alexandra Aljechina mrtvého v jeho pokoji.
Oficiální verze příčiny smrti, na kterou se mnozí odvolávají dodnes, hovoří o srdečním infarktu. Alexander Aljechin byl známý svým nezdravým životním stylem – kouřil, pil alkohol a v posledních letech svého života měl chatrné zdraví.
Americký šachový časopis Chess Life však přinesl zprávu pitevního svědka, který uvedl jinou příčinu smrti – udušení kusem masa. Pitevní zpráva údajně popisovala, že v průdušnici Alexandra Aljechina byl nalezen kus nestráveného masa, který blokoval dýchací cesty.
Tato verze vyvolala mnoho otázek. Proč by zkušený gentleman jedl tak neopatrně? Proč trval na tom, že bude snídat sám ve svém pokoji? A jak vysvětlit klidný výraz jeho tváře, který neodpovídal případům udušení?
Skeptici však oficiální verzi infarktu stále zpochybňují. V 80. letech 20. století kanadský šachový velmistr Kevin Spraggett, který se přestěhoval do Portugalska, důkladně zkoumal okolnosti jeho smrti. Poukázal na několik nesrovnalostí. „Proč by mistr světa trval na tom, že bude jíst sám ve svém pokoji? Proč byly šachy u jeho těla perfektně rozestavěné, zatímco všude kolem byl nepořádek?“ ptal se.
Podle jeho analýzy Alexander Alechin pravděpodobně zemřel mimo svůj hotelový pokoj a jeho tělo bylo po smrti přemístěno.
Mezitím se krátce po jeho smrti začaly šířit teorie o možné politické vraždě. Mohlo jít o akt pomsty ze strany francouzského odboje? Nebo o operaci sovětských tajných služeb, které nechtěly riskovat mezinárodní triumf „zrádce“ v plánovaném boji? Nebo snad zásah Západu, který měl zabránit propagandistickému vítězství Sovětského svazu?
V té době byl Estoril plný agentů všech stran. Portugalsko zachovávalo neutralitu a bylo ideálním místem pro zpravodajské operace.
Osud zesnulého mistra podtrhuje skutečnost, že jeho pohřeb musela zaplatit Portugalská šachová federace. Teprve o deset let později byly jeho ostatky převezeny na pařížský hřbitov Montparnasse.
Navzdory všem kontroverzím zůstává Alexandr Alechin legendou světového šachu.
Zdroj: Rafaelleitao.com, Titulní fotografie: Wikimedia Commons / Agence de presse Meurisse, Public Domain, Zleva doprava: Alexander Alechin (1892-1946) a Edgard Colle (1897-1932) na šachovém turnaji v roce 1925
