Když byl římský císař Vespasianus (69-79 n. l.) kritizován za novou daň z použití veřejných záchodů – přesněji daň z moči, která se používala k barvení textilií, měl panovník lakonicky poukazovat na to, že peníze nesmrdí, bez ohledu na jejich zdroj.
Pro některé dnešní badatele není archeologie latrín (studium obsahu toalety) jen informativní, ale také skutečnou pokladnicí – ať už páchnoucí nebo ne. Archeologii lze oprávněně označit za pravděpodobně „nejšpinavější“ z historických věd, jak záživně popisuje na blogu Švýcarského národního muzea Elias Flatscher, odborný asistent středověké archeologie na univerzitě v Curychu a vědecký pracovník v Agentuře pro výzkum archeologické půdy ve švýcarské Basileji.
Původ slova privilegium už nezapomenete
„Latríny“ jsou šachty nebo jámy vyztužené zdmi nebo roubením, které přijímaly odpad ze záchodů (tzv. „privilegií“, výhoda toalety je zde zřejmá). Tyto šachty, rozšířené v pozdním středověku, musely být v pravidelných intervalech vyprazdňovány. Tuto špinavou práci vykonávala samostatná profesní skupina osob s nižším společenským postavením, jejíž praktikující byli také – ne bez ironie – označováni jako „zlatokopové“.
Nepopsatelné aroma
Dnešní archeologie jen výjimečně obtěžuje zápach někdejšího obsahu, protože proces kompostování je obvykle dokončen – pokud latrína nebyla pod hladinou podzemní vody, v takovém případě mohou archeologové oprávněně mluvit o „nepopsatelném aroma“!
Zlatos*r z nejmenšího pokoje
Na první pohled může být překvapením, kolik z neobvyklých nálezů skončilo v latríně, popsuje archeolog Flatscher . Je zde několik kategorií. Na jedné straně se v těchto „univerzálních zařízeních na likvidaci odpadu“ záměrně likviduje kuchyňský i obecný odpad. Na druhou stranu se často věci prostě ztratily v této „nejmenší místnosti“. Bývaly to i cenné předměty, jako jsou plné peněženky a podobně – možná právě toto bylo původem příslovečného označení rozhazovačného člověka neboli „chčijícího /seroucího své peníze“ (německy Geldscheisser).
Svědectví vydané šachtou
V neposlední řadě sloužily latríny jako záměrný úkryt – nejedna oběť středověké vraždy byla nalezena ukryta právě v záchodě. Obsah latríny je však pouze momentkou doby po jejím posledním vyprázdnění. Kompost – a nálezy v něm obsažené – se obvykle rozhazoval na polích a v zahradách jako hnojivo.
Plebs i šlechta, podobná šlichta
Srovnáme-li obsah pozdně středověkých latrín v domácnostech běžných občanů a šlechty, rozdíly nejsou tak velké, jak by se dalo očekávat. Ve skutečnosti existuje jen málo věcí, které se nemohou objevit v obou skupinách společnosti. Velké množství mincí, zbraně a luxusní zboží, jako je hedvábí, zlato a korály, byly nalezeny v žumpách občanů, jako byl například lübecký kat. Zdá se, že i jídelníček se méně lišil v druzích jídel a více v četnosti a množství jejich konzumace. V některých případech byly dokonce nalezeny stejné formy kuchyňského vybavení a servírovacích nádob, osvětlil cenné nálezy Elias Flatscher.
Zdroj: https://blog.nationalmuseum.ch. Náhledová fotografe: M W z Pixabay
