Babičky a dědové, také škodí vnoučatům: Známé fráze děti deprimují a podkopávají vaši autoritu. Jako například, neříkej to rodičům. Bude to naše tajemství

I když babičky a dědečci mají svá vnoučata nade vše rádi a myslí to s nimi dobře, existuje riziko, že i určitá poznámka nebo otázka může v dětech vyvolat smíšené pocity nebo nelibost.

Uznávaná psycholožka Ann-Louise Lockhartová tvrdí, že špatně nastavená komunikace může vytvořit prostředí, ve kterém se děti cítí nepříjemně nebo nejistě. Informuje o tom server Huffpost.

Neříkejte to rodičům

Není žádným překvapením, že prarodiče chtějí svá vnoučata rozmazlovat. V nepřítomnosti rodičů nemusí dodržovat stanovená pravidla a jejich opatrovníci jim často dovolí vše, co jim na očích vidí. Někteří dopřávají dětem nezdravé jídlo, jiní rádi prodlouží oslavu. Kamenem úrazu je následující komunikace. Proč? Často jim spiklenecky pošeptají: „Bude to naše malé tajemství.“ Všichni se snaží, aby se jim to líbilo.

„Podkopává to rodičovskou autoritu, což může mít dlouhodobé následky. Navíc to dětem ukazuje, že se mohou ocitnout v situacích, kdy je v jejich ‚nejlepším zájmu‘ rodičům něco neříct. To může být obzvláště nebezpečné, pokud dítě ohrožuje predátor nebo se cítí špatně kvůli tomu, že je šikanováno,“ vysvětlila psycholožka Zainab Delawallová.

Podívej se, jak jsi velký… přibral jsi?

Babičky a dědečci by si měli odpustit poznámky o proporcích svých vnoučat. Věřte, že si takové poznámky budou pamatovat do konce života: „Je povinností zodpovědných dospělých podporovat a povzbuzovat děti, aby se cítily dobře ve svém vlastním těle. Vyvarujte se jakýchkoli poznámek, které by mohly potenciálně poškodit jejich sebevědomí a vést k nejistotě. Ve své praxi o tom slýchám neustále. Takové komentáře babičky si děti pamatují a přehrávají si je v hlavě stále dokola.“ Dávejte si také pozor na otázky typu: „Zhubla jsi?“ Nebo: „Páni, ty jsi teď vyšší než tvůj bratr!“.

Páni, ty jsi snědl víc než já!

Prázdné talíře potěší každou hostitelku, ale pokud jsou hosty děti, věty jako např: „Na tom talíři ti toho ještě víc zbylo“ nebo „Snědl jsi toho víc než já!“ nebo „Jíš moc rychle“.

„Poznávání jídla a pocitu hladu je důležitým vývojovým krokem v dětství. Komentáře o „dobrých“ a „špatných“ stravovacích návycích mohou ovlivnit děti tak, že upraví své stravovací chování spíše v reakci na komentáře nebo pohled jiné osoby než kvůli signálům, které jim vysílá tělo. Může to také vyvolat pocity studu nebo zmatku v daném okamžiku nebo v průběhu času,“ uvedla psycholožka. Neméně důležité je naučit děti naslouchat svému tělu: Když má hlad, má jíst. Pokud je syté, zbytečně ho nepřetěžujte.

Rodiče se mýlí

Babičky a dědečci by neměli zasahovat do rodičovských praktik. Výjimkou jsou situace, které by děti nějakým způsobem ohrožovaly. Pokud se tak neděje, měli by se prarodiče raději kousnout do jazyka.

„Babičky a dědečci samozřejmě vyrůstali v jiné době s jinými zvyky a normami a je přirozené, že chtějí tyto rozdíly komentovat. Poukazování na rozdíly není ve své podstatě špatné, ale o to horší je, pokud tyto komentáře vyznívají trapně. Zahanbením mám na mysli konstatování, že jeden způsob je správný a druhý špatný a že s vnoučetem nebo jeho rodiči není něco v pořádku,“ myslí si klinický psycholog Ryan Howes.

zdroj: Huffpost, Slate.com, Titulní obrázek: Pixabay.com/tookapic