Jaroslav Malý.. poslední člověk, který měl za své činy dostat ten nejvyšší trest – popravu. Nejkrutější vrah v historii celého Československa.
Lidské monstrum
Své oběti si vybíral Malý namátkově. Jeho výběr připomínal ruskou ruletu. Nemilosrdně popravil dva seniory a novopečenou maminku.
”Jedná se o psychopatickou osobnost s velkým smyslem pro realitu. K okolnímu světu je nepřiměřeně kritický, emočně labilní a tendencí k výbušnosti. Není schopný soucitu, postrádá morální zásady, je agresivní s paranoidním vnímáním situace”– takto popsali soudní znalci osobnost Jaroslava Malého na přelomu devadesátých let.
Strach z neusvědčení třetí vraždy
”Chcete vidět trojnásobného vraha? Tak to jsem já!” – s těmito slovy se Malý představil soudním expertům. Při vyšetřování se jim smál do obličeje, velmi často vyhrožoval fyzickým napadením, a navíc působil arogantně.
Náznak emocí předvedl v době vyšetřování třetí vraždy – šlo o ležícího, vážně nemocného seniora. Malý se obával, že tato vražda nebude ,,připsána“ právě jemu, ale bude definovaná jako podlehnutí těžkému onemocnění. Obavy se však nenaplnily a usvědčen byl i z této vraždy.
Mít kulomet, zabil bych i tři stovky lidí
Jaroslav Malý nepatřil zrovna mezi ,,vrahy nováčky“. První pokus o vraždu se stal již začátkem roku 1986, kdy jako sedmnáctiletý student postřelil svého mistra výcviku vzduchovkou do břicha. Přesto, že za tento incident získal jen podmínku, za sebou už měl velmi pestrou kriminální minulost.
V base už předtím strávil nějakou chvíli za napadení a urážky policisty. Cítil se však nevinný, proto se začal po propuštění mstít na nevinných.
Cítil neutuchající potřebu někoho zastřelit, nevěděl koho a kdy, ale byl si jistý, že tak musí učinit. A tak se i stalo…
Podomácku vyrobený tlumič
V říjnu 1986 se vydal do Prahy uspokojit svoji potřebu vraždit. Vybaven byl čtyřmi ukradenými zbraněmi a podomácku vyrobeným tlumičem (přiučil se v kriminále). Nic neměl naplánované, netušil, kde a na koho vystřelí poprvé.
Se zaujetím si vybral malý dům v Bělehradské ulici. Na zvoncích si vybral první jméno. Dle jeho slov si nejradši vybíral jména s titulem, značilo to prý velkou pravděpodobnost, že se jedná o komunistu, které on z hloubi duše nenáviděl.
Pro jistotu páska na koberce
První obětí se stala padesátiletá žena, kterou střelil bez zaváhání do hlavy hned jak otevřela dveře. Popraven byl také její těžce nemocný manžel. Ze strachu, že se senioři probudí, použil ještě pásku na koberce na přelepení úst a dvakrát je znovu střelil do hlavy. Před odchodem ještě stihl vyrabovat byt, a poté v klidu odešel…
Nejkrutější vražda
O týden později se vydal do Ústí nad Labem. Na svoji další ,,misi“ už měl na pomoc dva recidivisty. Společně si vybrali byt, ve kterém měl žít starší manželský pár. Avšak v ten den byla na návštěvě jednadvacetiletá dcera, která otevřela jako první…
Okamžitě co ji spatřil zamířil na oblast hlavy a vystřelil. Tělo mladé ženy se sesunulo k zemi bez známky života. Žena se prý však na chvíli probudila a prosila Malého o smilování. Se slovy: ”Mrtvý nemluví, nedá se nic dělat děvčátko” popravil ženu další střelou do hlavy.
S čím ovšem nepočítal byl novorozenec, který se nacházel ve druhé místnosti bytu. Popadl bezbranné děťátko, položil ho k mrtvé matce, vložil zápalku do zámku a v klidu odešel i se svými kumpány.
Trest smrti zrušen
Celý soudní proces s tímto lidským monstrem byl velmi zdlouhavý. Jaroslav Malý ani na minutu neprojevil známku lítosti, ba naopak s velkým nadšením popisoval veškeré detaily svých zrůdných činů.
Za krutou trojnásobnou vraždu měl dostat trest nejvyšší – trest smrti. Nicméně po zrušení trestu smrti tomu nejhoršímu unikl. Nově vyměřený trest byl změněn na doživotí. Po dvou letech strávených za mřížemi spáchal však Jaroslav Malý sebevraždu ve své cele.
Zdroj: stcity.sk
Úvodní obrázek: Tajemný Mafie Gangster – Fotografie zdarma na Pixabay
