Dějiny ženské emigrace. S rostoucím počtem nemanželských dětí začaly do Ameriky přicházet ženy

Některé vydělávaly více než muži.

„Mám to štěstí, že patřím k dlouhé linii potomků silných slovenských žen,“ píše Angela Meadyová v úvodu příběhu své rodiny. Její prababička Terézia Kašťáková se narodila v druhé polovině 19. století na Oravě a její příběh, publikovaný v knize Slovenští emigranti, do značné míry boří představu o pasivních ženách, píše zena.sme.sk.

V době výrazných migračních vln odcházely do zámoří i ženy. Ať už to byly svobodné a velmi mladé dívky, nebo manželky doprovázející své muže, uměly se orientovat ve složitých situacích a často to byly právě ony, kdo zakládal rodinná impéria.

První celá skupina žen odešla do USA v roce 1879 a zamířila za prací do textilních a oděvních továren v New Jersey. Většina žen však začala odcházet až na počátku 20. století.

Důvodů, proč se tak stalo, bylo několik. Od konce 60. let 19. století odcházelo ze Slovenska tolik mužů, že doma neměl kdo pracovat a trpěla i armáda. V roce 1903 uherská vláda zakázala všem mužům starším 17 let emigrovat bez písemného povolení ministerstva obrany a ministerstva vnitra.

„Dlouhodobá nepřítomnost mužů však vedla k jinému jevu. Na scéně se objevilo mnoho nemanželských dětí. Nezřídka se stávalo, že se muž vrátil domů a objevil dítě, které nezplodil,“ píší v knize autorky Zuzana Palovicová a Gabriela Beregházyová. Nejčastěji si toto dítě vzali do rodiny a vychovávali je jako vlastního syna nebo dceru.

Tento jev se objevuje i v dílech slovenských autorů z tohoto období. Stejnou situaci zobrazuje například J. G. Tajovský ve své hře Hřích a motiv manželské nevěry se objevuje také v Bačově ženě Ivana Stodoly.

„Potkali se Márie a Jan v Americe náhodou a zamilovali se do sebe? Nebo rodina sňatek naplánovala? Rád bych věřil, že se potkali v hotelové hale a byla to láska na první pohled. Ale pravděpodobnější je, že to byl domluvený sňatek,“ uvažuje Deah Partaková o vztahu svých praprarodičů.

Psychoterapeutka je třetí generací Američanky slovenského původu, která pochází z Illinois, ale její kořeny sahají až do vesnice Jablonka. Ta je dnes součástí Polska, ale kdysi patřila k Maďarsku.

„Jednoho dne se Jan a Márie vrátili do Jablonky a vzali se. Pak se znovu vydali do Chicaga, aby v roce 1904 jejich manželství bylo v USA legální,“ popisuje ve vyprávěcí části knihy.

Zatímco do Ameriky odjížděli pouze muži, oni se vraceli do svých rodných vesnic, aby zde slavnostně uzavřeli manželství. Po příjezdu svobodných žen se jejich situace zjednodušila.

Sňatky uzavíraly první generace emigrantů téměř výhradně v rámci slovenské komunity. Smíšená manželství mezi Slováky a Američany byla vzácná kvůli jazykové a sociální bariéře, ale také kvůli stigmatizaci v rámci komunity.

Pokud k sňatkům v Americe došlo, jednalo se většinou o rychlé rozhodnutí. K zásnubám často docházelo po jednom či dvou setkáních. Významnou roli přitom hrály taneční zábavy, které se pořádaly o víkendech především za účelem sblížení.

„V době vrcholící průmyslové revoluce se od vdovy a jejích dětí očekávalo, že se do třiceti dnů vystěhují z podnikových bytů. Většina vdov mluvila pouze lámanou angličtinou a nebyla schopna se o sebe a své děti postarat. Aby jí ulehčili její tíživou situaci, vdovu si brali svobodní přátelé, bratranci nebo dokonce bratři zemřelého manžela,“ píší autoři v knize.

Zdroj: zena.sme.sk, slovakia reasearch, Wikimedia Commons / Public Domain