Japonská vesnice tvrdí, že v ní leží hrob Ježíše Krista

Země vycházejícího slunce mohou zdát podivným spojením, tisíce lidí každoročně navštěvují vesnici Shingo v severním Japonsku, aby vzdali poctu jednoduchému pahorku s dřevěným křížem, chráněným plotem – říká se o něm, že je místem Kristova posledního odpočinku.

Ježíš měl očividně od mladého věku zájem o to, stát se Japoncem („Turning Japanese“  – jak zní jedna píseň). Podle vyprávění „přišel Ježíš poprvé do Japonska ve věku 21 let, aby zde studoval teologii“, líčí Smithsonian Magazine. „Bylo to během jeho takzvaných „ztracených let“, což je v Novém zákoně nepopsaná 12letá mezera.“ Poté, co se sám stal „učedníkem velkého mistra poblíž hory Fudži“, odcestoval zpět do Judeje. Zdá se, že zde příběh pokračuje v souladu s biblickou verzí, i když následně obsahuje šokující zvrat. Římané skutečně ukřižovali nějakého muže, ale ne Ježíše – na kříži byl toho dne údajně jeho „mladší bratr“ Isukiri.

Japonský Ježíš poté uprchl do Shinga, kde se stal farmářem a pěstoval zde rýži a česnek. Vesničané jej znali pod jménem Daitenku Taro Jurai. Ale ne, že by mu až tak hořelo pod nohama. Zažil zřejmě i teploty pod bodem mrazu, když přecházel ze Sibiře na Aljašku – byla to cesta, která mu trvala několik let. The Independent píše, že poté, co se usadil ve vesnici, se oženil s farmářovou dcerou Miyuko, zplodil tři dcery a zemřel ve věku 106 let.

Jak stárnoucí Ježíš vypadal? Podle Smithsonian Magazine „měl řídnoucí šedou pleš, bohatě řasený kabát a měl výrazný nos, který, jak uvádí brožura muzea (Muzeum legendy o Kristu), mu vynesl reputaci„ skřítka s dlouhým nosem“. „Ti, kdo se zajímají o jeho majetek, možná znají Isukiriho ucho a pramínek vlasů Panny Marie – pohřbeny jsou vedle Shingského Spasitele.“

Kde nalezneme důkazy o tomto fantastickém pojetí Ježíšova příběhu? Pokud máme věřit legendám, existují různé písemné záznamy. Dokumenty Takenouchi, staré více než tisíc let, jsou přepsané v japonštině a čínštině Takenouchim Matorim (nebo Hegurimo Matorim). Ancient Origins píše: „Podle moderních přepisů popisují Takenouchiho dokumenty historii všech národů v „božské éře“. Mluví se v nich o starověkém světě, který se vyvinul ve čtyřech různých časových obdobích, počínaje kolem roku 300.“

Dokumenty, znovu objevené pro naši dobu archeology v 30. letech 20. století, tvoří podle webu Ancient Pages „skutečně obrovské a pozoruhodné starověké dílo, které bylo předáváno prostřednictvím rodinného klanu Takenouchi, přičemž hlava rodiny byla hlavním knězem svatyně Koso Kotai Jingu.“

Nad svitky panuje rozsáhlá skepse. Web JNTO (Japonsko) píše o Wado Kosakovi, „kosmoarcheologovi“, který přepisoval Takenouchiho dokumenty.  „V 70. letech 20. století vešel ve známost tím, že se v živém televizním vysílání snažil kontaktovat UFO.“ Dále dodává: „Jeho dokumenty nevyprávějí jen příběh o Ježíšově příchodu do Japonska, ale také o příchodu předků lidstva z vesmíru.“

Farmářský rod Sawaguchis, pěstující česnek a vlastnící tyto pozemky – je předmětem velkého zájmu, a to nejen proto, že má na své půdě údajný Ježíšův hrob. Sanjiro Sawaguchi upozornil na své nápadně modré oči. Pro někoho jsou důkazem, že by se mohlo jednat o potomka Božího Syna. The Independent dále píše: „Muzeum říká, že starý název vesnice – Herai – zní více hebrejsky než japonsky a poznamenává také zvláštní podobnosti mezi místní kulturou a písněmi a jazykem na Středním východě. Včetně mantry, skandované v Shingu po celé generace, o které tvrdí, že se vůbec nepodobá japonštině a může být spíše starověkým hebrejsko-egyptským rébusem.“

zdroj: Ancient Pages, Smithsonian Magazin, Ancient Code, Titulní obrázek: Pixabay.com/Timeship