Většina moderních vědců se k podobným otázkám vyjadřuje poměrně opatrně – přece je to jen otázka spíš náboženská nebo filozofická. Duše totiž není vidět, nikde v těle ji fyzicky nenajdeme. Dokud její existenci nedokážeme, můžeme o ní jen spekulovat – a to vědci nemají příliš rádi. Po staletí si různá náboženství a víry, případně morální teorie přivlastňovaly právo o duši přednášet a její existenci vysvětlovat.
S rozvíjením kvantové teorie přicházejí mnohé nové hypotézy v mnoha ohledech lidského vědění. Stále jako by se však nepodařilo chytit kvantovou teorii za správný konec a udělat díky ní skutečný vědecký průlom.
Jedna z oblastí, kde by se to mohlo podařit je právě výzkum lidského vědomí. Kvantová teorie vědomí předpokládá, že uvnitř mozkových neuronů probíhá prostřednictvím mikrotubulů proces zvědomnění. Existují hypotézy, že tento „program“ funguje nezávisle na fyzickém mozku. Jako by byl mozek počítač a vědomí software, který se do něj nahrává.
Teorie předpokládá, že v okamžiku, kdy tělo zemře a mozek přestane pracovat, rozptýlí se vědomí, které není na těle závislé, do okolí. Odtud by mohly pocházet ony zážitky blízké smrti, které zažívají lidé, kteří byli navráceni k životu těsně poté, co zemřeli.
Pokud člověk opravdu zemře, zůstane vědomí vně těla a pohybuje se dál prostorem. To už má hodně blízko k duši tak, jak jsme si ji vždy představovali, že?
zdroj: ScienceDaily, Journals.Elsevier, Spring, Titulní obrázek: Pixabay.com/geralt
