Stejný nábytek, oblečení nejen pro děti, jistotu zaměstnání a pravidelný plat. Taková je i představa socialismu, která koluje z vyprávění našich rodinných příslušníků. Ještě řadu let po pádu komunistického režimu si zejména starší generace na Slovensku spojuje socialismus především s plnou zaměstnaností a sociálními jistotami. Existuje také tvrzení, že za socialismu fungovalo školství a zdravotnictví lépe než dnes.
Do popředí se dostal i názor, že společnost je soudržnější, lidé si méně závidí a mezilidské vztahy jsou mnohem kvalitnější. Nejen dříve narození, ale i mladší lidé na to mají kladné i záporné názory. Vždy záleží na úhlu pohledu. Na druhou stranu mnoho lidí považuje za negativní aspekty socialistického režimu omezené možnosti cestování, cenzuru, omezování svobod a problémy se zásobováním. Za socialismu nebylo příliš možné cestovat. Dovolená může být na Balatonu nebo v Bulharsku. Ti, kteří „to měli v sobě“, mohli dokonce toužit po vysněné Jugoslávii. Při zařizování takové dovolené však na člověka čekalo doslova byrokratické peklo. Na povolení k vycestování jste museli čekat měsíce a nakonec jste ho nemuseli dostat vůbec.
Mnohokrát se lze setkat s názorem, že socialistické výrobky byly kvalitnější a trvanlivější, potraviny zdravější než dnes díky nižšímu obsahu přídatných látek. Je však třeba mít na paměti, že lidstvo jako takové má tendenci zapomínat na to špatné a zdůrazňovat to lepší, tj. lidé si většinou pamatují to pozitivní a to ostatní se jim z paměti vymaže. Pro mnohé znamenal socialismus záruku jistot, práci, pravidelný plat nebo bezstarostné mládí. Je to přirozené a rádi se k němu vracíme, když je to „dobré“. Zapomínat na odvrácenou stranu tohoto režimu však znamená strkat hlavu do písku.
Kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu
Život však nebyl úplně ideální. Bylo to obzvlášť nesvobodné. Z tohoto období pochází „rčení“ – stát předstírá, že nás platí, a my předstíráme, že pracujeme. Každý musel mít práci, jinak by se stal tzv. vyžírkou společnosti a mohl by jít do vězení. Obchody byly například zásobené, ale vzali jste si, co tam bylo, a ne to, co jste chtěli. To, co jste nemohli dostat v obchodě, vám poskytl bakšiš. Pochopitelně i zboží pod pultem. Pak si můžete koupit automatickou pračku, možná i mrazák. V té době chtěl být každý řezníkem, zelinářem nebo čerpadlářem. Kradlo se všude – na družstvech, na stavbách. V duchu hesla: „Kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu.“ Ve srovnání s dneškem však lze poukázat na to, že pokud jste si například mixér nebo třeba žehličku koupili před třiceti lety, určitě vám slouží i dnes.
Šetřím, šetřím, nekupuji.
Statisticky lze prokázat téměř cokoli. Když si do spotřebního koše dáte věci, které jsou dnes běžné a relativně levné, zjistíte, že před rokem 1989 byly velmi drahé, protože byly považovány za luxus. Na druhou stranu, pokud vezmeme základní kvalitní potraviny a připočteme k nim například náklady na ubytování, zjistíme, že životní náklady byly dříve výrazně nižší. Tehdy se dalo ušetřit na jídle, moc jiných možností nebylo. Potraviny hrály ve spotřebním koši domácnosti mnohem větší roli než dnes. Starší „gurmáni“ si možná vzpomenou na pojem „podmíněné použití“. Jednalo se o suroviny z nemocných zvířat, které však mohly být použity při následném zpracování, například při konzervování. Například masné výrobky přicházely jednou týdně a byly okamžitě vyprodány, takže kdo si je nestihl koupit, měl smůlu. To, že dnes existuje výběr jak levných šmejdů, tak dražších kvalitních výrobků, není problém, ale výhoda. Každý se může rozhodnout.
Přes růžové brýle
Jak dobře bylo za komunismu. Koneckonců jsme měli všechno. Mléko bylo za korunu a rohlíky za 10 haléřů a každý měl práci. Nebyli tam žádní bezdomovci. Komunisté stavěli továrny, pole. Vše fungovalo. I dnes, dvacet let po pádu komunistického režimu, to od mladých lidí slýcháme velmi často. Jedním z hlavních rysů vlády komunistických režimů ve 20. století po celém světě byla skutečnost, že masivně porušovaly nejen lidská práva a náboženské svobody, ale také své vlastní zákony.
Brutalita komunistické moci se projevila i v politických procesech s jejími vlastními členy. Ve svém boji o absolutní moc postavili své nejvyšší představitele před zmanipulované soudy. Vezměte si zemědělství. Pro rolníky bylo velmi obtížné vzdát se půdy, kterou považovali za dědictví svých otců a kterou museli předat Jednotným rolnickým družstvům. Ti, kteří tak odmítli učinit dobrovolně, byli režimem tvrdě pronásledováni a perzekuováni. Nikdo nemůže vyvrátit, že to byla doba, v níž udávala tón primitivní a zlá ideologie, která od všech občanů vyžadovala téměř bezpodmínečnou poslušnost. Snad jen z vyprávění vím, že ti, kdo přišli o půdu, pole, louky a lesy, které získali v průběhu let a obhospodařovali po generace, už nikdy nic nedostanou zpět. Jsou tam panelové domy.
zdroj: Mujlife.cz, Titulní obrázek: jdblack/Pixabay.com
