Měna v 1953: „Opatření proti zbohatlíkům“ poslalo Čechoslováky na ulici i na smrt. Odbojní Plzeňáci vyhazovali z oken sovětské soudruhy

Přišlo to náhle a nečekaně. Měnová reforma v Československu byla zpočátku prezentována jako opatření proti zbohatlíkům. Ve skutečnosti to byla jen zástěrka komunistického režimu, který potřeboval vyřešit problémy tuzemské ekonomiky. 

Ten rok se zapsal do dějin Československa černými písmeny, a to v období socialistické republiky, která přijímala nařízení přímo z Moskvy. Nebylo tomu jinak ani v případě nové reformy, kvůli které skončilo mnoho rodin doslova na ulici.

Československá ekonomika byla orientována převážně na těžký průmysl, což mělo za následek velké množství peněz v oběhu. Lidé sice měli plné kapsy peněz, ale regály v obchodech zely prázdnotou. Spotřebitel si neměl co koupit. Jak informoval iDnes, z hlediska politiky představovala měnová reforma přechod k sovětskému centrálnímu plánování a s tím spojené i všechny ekonomické procesy. 

Dokumentární film z roku 1953 V zájmu lidu. Pohled z jiné strany: „Zbavili jsme se miliard starých peněz, konečně po 14 letech jsme se zbavili přídělového systému, bohatým jsme vzali miliony – většinou se ani nepřišli pochlubit k výměnnému středisku, i část pracujících musela přinést oběti…“ Zdroj: youtube.com

Zápotocký: pohoda, jazz. Premiér: všechno je jinak

V pátek 29. května 1953, tedy tři dny před zavedením nového zákona, tehdejší prezident ČSSR Antonín Zápotocký ubezpečoval veřejnost, že československá koruna je silná a nic nehrozí. Předseda československé socialistické vlády Vilém Široký řekl do rozhlasu o necelých 24 hodin přesný opak. Přijali jsme zákon o měnové reformě s tím, že od 1. června 1953, vstoupí v platnost. Znamenalo to, že budou platit nové peníze. Ty stávající ztratily svoji původní hodnotu a byl to obrovský propad.

Bezcenné peníze, lidé rázem na ulici

Běžným lidem, kteří měli alespoň nějaké úspory, se nemohlo stát nic horšího, popsal server Topky. Celý proces s peněžní reformou z roku 1953 se tajil až do jejího zavedení. Nové bankovky a koruny se v Sovětském svazu vyměňovaly v poměru 5:1, ve kterém se vyplácely i mzdy a důchody. To byl ještě lepší případ, protože částky, které přesáhly hodnotu 300 starých korun, podléhaly šílenému poměru 50:1. Platilo to i v případě bankovních vkladů, které propadly ve prospěch státu. Ze dne na den skončilo mnoho rodin doslova na ulici. Za jednu noc se staly všechny státní dluhopisy bezcennými.

Reforma připravená na víkend

Sovětský režim si velmi dobře uvědomoval, že vyhlášením reformy v sobotu už lidé své úspory nezachrání. Byla to časovaná bomba, která vybuchla následující pondělí. Do pondělí si ještě mohli Čechoslováci koupit zboží v původní měně, ale téměř vše bývalo o víkendu zavřeno. 

„Bohatství“ v opačném gardu

Znehodnocení původní měny přineslo i zrušení přídělového systému. Po zrušení odběrných kuponů již nehrozil scénář, že v obchodech bude nedostatek zboží. Situace se doslova otočila. Obchody byly plné zboží, ale košíky spotřebitelů zely prázdnotou. 

Z miliard miliony. Hlavně rychle

Podle informací Tehdy.sk se nové mince razily v Petrohradu (tehdejším Leningradu) a bankovky v tiskárně cenin Goznak Moskva. Obyvatelstvo na Slovensku předložilo dohromady na výměnu 11,5 miliardy korun, za které dostalo přesně 422,103 milionu nových korun. Slovenský občan dostal v průměru za 3329 starých peněz, 121 nových. Výměna proběhla rychle, trvala jen čtyři dny. 

Protesty zejména na západě

Po celé zemi vypukly nepokoje a stávky; v tehdejší situaci to ani nebylo žádným překvapením. Nejvíce si to odnesli obyvatelé Plzně. Zaměstnanci Škody (tehdejší Závod V. I. Lenina) zničili krajský soud i radnici, odkud vyhazovali z oken představitele sovětského socialistického režimu. Podobný scénář se odehrál i v Praze. 

Slovenský slabší odvar

Na Slovensku se podobné protesty neodehrály, protože v té době byl těžký průmysl soustředěn zejména v Česku. Podle deníku Pravda se v Bratislavě na zdech budov objevily akorát nápisy „Nechceme diktaturu komunismu“. Problémy byly hlášeny z Handlové a Zlatých Moraviec, kde horníci odmítli nastoupit do práce. 

Vězení, pracovní tábory nebo vystěhování 

Mnoho účastníků protestních akcí skončilo ve vězení, někteří i na 18 let. Výjimkou nebyly ani pracovní tábory nebo jiné tresty. K těm nejtvrdším patřilo nucené vystěhování, v červnu a červenci 1953 bylo například z Plzně vysídleno kolem 200 rodin. 

Nemohli přiznat odpor vlastních

Podle historiků nebyly soudní procesy medializovány, protože komunistický režim nemohl připustit, že proti němu povstali příslušníci dělnické třídy. 

Zdroje: pravda.sk, topky.sk, tehdy.sk. Náhledová fotografie: Československá bankovka – https://www.cgbfr.net/50-korun-tchecoslovaquie-1953-p-085b-neuf,b78_0517,a.html, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=89133038