Městečko Heringen ve středním Německu je domovem opravdu obrovské kupy chloridu sodného. Jedná se o nejvyšší solnou horu světa. Dostala pojmenování Monte Kali.
Kořeny Monte Kali sahají do roku 1976, kdy se v dolech v okolí města Hessen začala těžit draselná sůl. Potaš, tedy technický uhličitan draselný, se tehdy využívala k výrobě mýdel či skla, dnes jde o důležitou složku některých hnojiv, syntetické pryže a dokonce i léků. Není divu, že se její těžba v posledních desetiletích zintenzivnila.
Problém s tažením potaše je ten, že při něm vzniká mnoho vedlejšího produktu. Konkrétně chloridu sodného, který je třeba někde uskladnit. Těžební společnost tak začala veškerou sůl vyvážet na skládku pár kilometrů od Heringenu a v průběhu času se zde nahromadila opravdu velká spousta. Tak velká, že jí dokonce dali jméno Monte Kali (z německého slova Kalisalz, tedy potaš). Místní jí přezdívají „Kalimandžáro“.
V roce 2017 měla výšku 530 metrů nad mořem a měla rozlohu přes 100 hektarů. Nazvat ji umělou horou tedy není přehnané. Z Heringenu je nepřehlédnutelná a je vidět i z nedaleké dálnice. Není divu, že se stala turistickou atrakcí. Kdysi se dokonce za výstup na vrchol dalo zaplatit v rámci prohlídky a pěší výstup na 23hektarovou plošinu na vrcholu trval asi 15 minut. Svrchu byl nádherný výhled, dnes je ovšem Monte Kali pro veřejnost nepřístupná.
Těžko odhadnout, z jakého množství soli vrch sestává. Odhaduje se, že se jedná o přibližně 236 milionů tun. Monte Kali pokrývá plochu 114 fotbalových hřišť a má hmotnost jako 23 600 Eiffelových věží. Navíc každou hodinu zde dopravníkovým pásem o délce 1,5 kilometru navezou dalších tisíc tun soli. To je asi 7,2 milionu tun ročně.
Existence obrovské hromady chloridu sodného samozřejmě vyvolává environmentální otázky. Voda v nedaleké řece Werra je stále slanější stejně jako spodní voda v regionu. V okolí Heringenu kdysi žilo 60 až 100 druhů bezobratlých. Dnes zbyly jen tři. Těžební průmysl zde však poskytuje tisíce pracovních míst a problémy životního prostředí jdou stranou. Firma má navíc licenci na těžbu do roku 2060 a v roce 2020 dokonce získala povolení k rozšíření Monte Kali o dalších 25 hektarů. A to je Kalimandžáro jen jedním z mnoha podobných vrchů v oblasti, která dostala přezdívku „země bílých hor“.
Zdroj: heringen.de, magazin.pluska.sk. Náhledová fotografie: Photo by CEphoto, Uwe Aranas or alternatively © CEphoto, Uwe Aranas, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=34871829
