Povstání ve varšavském ghettu, k němuž došlo před 80 lety, bylo jednou z nejpozoruhodnějších a nejtragičtějších událostí svého druhu během druhé světové války. Ne kvůli svému vojenskému významu, který byl v kontextu ozbrojeného boje milionových armád irelevantní, ale kvůli svému nadčasovému morálnímu rozměru.
Ghetto bylo srovnáno se zemí a jeho obyvatelé buď na místě zavražděni, nebo deportováni na smrt. Povstalečtí bojovníci však dosáhli morálního vítězství, napsal Ivan Kamenec pro slovenský Dennik N.
Zoufalý a hrdinský odpor nedostatečně vybavených účastníků byl předem odsouzen k vojenskému neúspěchu, čehož si byli sami jeho účastníci od počátku vědomi. Přesto mělo povstání již ve své době inspirativní, mobilizační význam a především morální rozměr.
Ani první, ani poslední podobný fenoménem v dějinách
Význam ghetta rezonuje na několika úrovních historického vědomí evropské společnosti a jeho odkaz je aktuální i dnes, uvádí Dennikn.sk. Při jakémkoli srovnávání historických jevů hrozí nebezpečí přílišného zjednodušení, protože události se odehrály v jiné době a v jiné zemi. Měly odlišné příčiny a odehrávaly se za jiné vojenské, politické a společenské situace. Přesto je jejich srovnání nezbytné, inspirativní a snad i poučné.
Zabránit nacistům v likvidaci ghetta
Povstání ve varšavském ghettu vypuklo 19. dubna 1943 a trvalo téměř měsíc. Jeho bezprostředním podnětem bylo zabránit nacistům v likvidaci ghetta a deportaci jeho vězňů do vyhlazovacích táborů. Do ozbrojeného boje se zapojilo přibližně 1 700 mužů a žen. Až na vzácné výjimky byli všichni zabiti.
Na vše sami
Povstalci získávali zbraně od polských odbojových sil nebo si je sami vyráběli – zejména ruční granáty a zápalné lahve. Nemohli se spoléhat na žádnou pomoc ze zahraničí. Koneckonců na jaře 1943 byla východní fronta vzdálená tisíce kilometrů od Varšavy a západní fronta v Evropě ještě neexistovala. Přesto se povstalci měsíc bránili obrovské lidské i materiální převaze německých okupantů, kteří v bojích ztratili nejen desítky vojáků, ale také arogantní jistotu, že mají ghetto a jeho vězně nezpochybnitelně pod kontrolou.
Ve znamení odhodlání
Přestože se bojovníci nacházeli v zoufalé situaci, projevovali až fanatické odhodlání aktivně vzdorovat zlu a zdánlivé bezmoci. Jeden z vůdců povstání, M. B., ve svém poselství uvedl, že je to pro něj velmi důležité. Anjelewicz: „Můj životní sen se stal skutečností!“.
Morální vítězství
Nacisté byli povstáním zaskočeni a volali po pomstě. Ghetto srovnali se zemí a jeho obyvatelé byli buď na místě zavražděni, nebo deportováni na smrt. Povstalečtí bojovníci však dosáhli morálního vítězství. Snad proto se o této události nezmiňoval tehdejší slovenský populární tisk, i když předtím psal, že „zatímco árijský duch je duchem hrdinským, rasová mentalita Židů je mentalitou kupeckou a zbabělou“.
Současné paralely
A ještě jedna poznámka autora článku Ivana Kamence: Ve světle odkazu událostí ve varšavském ghettu vyznívá nepravdivé hodnocení Slovenského národního povstání z roku 1944, že prý bylo škodlivé a přineslo zbytečné oběti, zlovolně a uboze. Totéž platí o současném pokryteckém a zbabělém komentování, či dokonce cynickém odsuzování ukrajinského odporu proti brutální ruské agresi, napsal Dennik N.
Zdroj: dennikn.sk. Náhledová fotografie: Varšavské ghetto – Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=3584240
