Madame L’Oréal byla kdysi považována za nejbohatší ženu světa. Její bohatství a vliv ve společnosti byly obrovské, ale její osud v posledních letech života poznamenaly kontroverzní události, které ji zbavily práv a postavily ji do pozice zneužívané osoby.
Bývalá majitelka slavné kosmetické značky L’Oréal se stala obětí zneužívání a násilného omezování osobní svobody. Její tragický osud a životní příběh nám připomínají, že peníze a vliv nemusí být nutně zárukou šťastného života.
Madame L’Oréal, křestním jménem Liliane Bettencourtová, se narodila 21. října 1922 v Paříži v rodině Eugèna Schuellera, zakladatele společnosti L’Oréal. Již v patnácti letech se aktivně zapojila do rodinného podnikání, když se vyučila ve firmě a obklopena luxusem a bohatstvím postupně získávala stále větší podíl ve společnosti.
Po smrti svého otce v roce 1957 se stala hlavní akcionářkou společnosti L’Oréal a její majetek neustále rostl. V roce 1950 se provdala za politika a podnikatele Andrého Bettencourta, s nímž měla jedinou dceru Françoise Bettencourt Meyersovou. V současné době je ve věku 69 let nejbohatší ženou světa podle žebříčku světových miliardářů časopisu Forbes.
Liliane se stala jednou z nejbohatších žen světa po smrti svého otce v roce 1957, kdy získala podíl ve společnosti L’Oréal. Díky úspěchu společnosti a neustálému rozšiřování značky se její majetek přiblížil hranici 40 miliard dolarů, což z ní učinilo jednoho z nejbohatších lidí na světě. V roce 2011 se stala nejbohatší ženou světa.
Bettencourtová získala díky svému bohatství značný vliv, který využila k podpoře kulturních, filantropických a charitativních aktivit. V roce 1987 založila nadaci Fondation Bettencourt Schueller, která finančně podporuje výzkum v oblasti vědy a kultury a jejímž cílem je „dát talentovaným lidem impuls, aby přispěli k úspěchu Francie a podpořili její vliv“.
Od narození jedné z nejbohatších žen moderní historie uplynulo sto let a její osud vyvolává mnoho otázek. Co jsou vlastně peníze, když jich máte neomezené množství? Je to závazek? Prostředek? Nebo vlastně nic moc důležitého, čím bychom se měli zabývat?
Z nezřídkajších veřejných vystoupení Liliane Bettencourtové se zdálo, že pro ni platí možnost číslo tři.
„Je to minulost a já nehodlám dopustit, aby minulost kazila naše neodolatelné přátelství,“ řekla časopisu Paris Match. Hovořili o takzvané Bettencourtově aféře, která tehdy fascinovala Francii – a v jejímž středu byla asi miliarda dolarů utracená kvůli… Přátelství?
Popisovat takto vztah madam L’Oréal s o 25 let mladším fotografem celebrit Françoisem-Marie Banierem zní jako velký eufemismus. Častěji se používaly jiné výrazy. U soudu zazněl ten zásadní: zneužití slabosti. Její „přítel“ dostal od stárnoucího magnáta astronomické částky v hotovosti, obrazy od Picassa i Matisse, a dokonce i ostrov o rozloze 670 akrů na Seychelách.
Ale ani přemrštěná miliarda dolarů neznamenala, že by paní Bettencourtová zásadně zhubla. Naopak. Před pěti lety zemřela jako nejbohatší žena světa – Forbes tehdy odhadoval její majetek na 45 miliard dolarů -, protože držela třetinový podíl ve společnosti L’Oréal, světové kosmetické jedničce.
Dožila se úctyhodných 94 let, ale ne klidného věku. Zemřela hluchá a stižená demencí, neschopná účastnit se soudů, kde ji dcera před zraky celé země zbavila způsobilosti k právním úkonům. Ještě větší smutek pramení ze skutečnosti, že antipatie byly vzájemné: matka se svého jediného dítěte zřekla.
„Je mi trnem v oku. Vychovala jsem ji a teď je proti mně. Chtěla být jako já, jenže se stala mým opakem,“ řekla o své dceři.
Françoise Bettencourt Meyersová vystřídala svou matku na pozici nejbohatší ženy planety a letos zůstává pevně na vrcholu žebříčku žen časopisu Forbes, její majetek se vyšplhal na téměř 75 miliard dolarů.
Vraťme se však k ženě o generaci starší. Liliane Henriette Charlotte Schuellerová se narodila 21. října 1922. Její otec a slavný chemik Eugen Schueller vynalezl barvu na vlasy a z výrobku původně nazvaného Auréale se stala společnost L’Oreal.
Mladá Liliane tak vyrůstala ve světě, který byl moderním zrcadlem dvora francouzských panovníků – mezi služebnictvem a komornými, v sedadlech Rolls-Royců, na panstvích ve Francii i na britském pobřeží.
Peníze se však v jejím případě nerovnaly štěstí. Její matka zemřela, když bylo Liliane pět let. To ještě více prohloubilo její vztah s otcem: v patnácti letech nastoupila do L’Oreal, ale o skutečném zaměstnání nemohla být řeč, protože šlo spíše o přípravu na převzetí firmy než o budoucí majitelku.
Do toho všeho vstoupila druhá světová válka, a pokud je pravda, že Schueller měl velký nos na odbory i na podnikání, tady byl na špatné straně. Založil profašistické hnutí La Cagoule a právě tam se seznámil s André Bettencourtem, starým mládencem z katolické šlechtické rodiny z Normandie.
Jejich názory se zkřížily a Bettencourt v roce 1941 podle Guardianu napsal: „Židé, ti pokrytečtí farizeové, nemají žádnou naději. Věc je uzavřena. Budou zatraceni.“
Následovaly hrůzy holocaustu a nacistická okupace Francie, za kterou byl Bettencourt po válce vyšetřován. Zároveň pronikly zprávy, že byl také členem odboje a ve skutečnosti zachránil mnoho židovských životů.
V roce 1950 se oženil s Liliane. Její příjmení a rodinný stav se změnily. K penězům přibyl politický vliv, protože André později působil jako ministr ve francouzských vládách. Bettencourtovi se stali nezpochybnitelnou součástí nejvyšších pater země, zejména když Eugène Schueller v roce 1957 zemřel a firma přešla na jedinou dědičku.
Byli celoživotními stoupenci konzervativních vlád a žili obklopeni uměním. Na stěnách jejich nemovitostí visela díla světové úrovně. Věnovali také velké částky na vzdělávání, vědu a galerie.
A narodila se jim dcera Françoise, jejich jediné dítě. Jak se dějiny ubírají těmi nejparadoxnějšími cestami, Françoise se provdala za vnuka rabína, který zahynul v Osvětimi.
Jako by tím byly stíny rodiny alespoň na chvíli milosrdně zamaskovány líčením osudu. „Naše dcera si vzala syna Izraele, který nás má velmi rád,“ řekl André Bettencourt přátelům s pocitem odčinění dávných hříchů.
Šťastnému konci však nebyl zdaleka konec. V roce 1987 byla Liliane pozvána na focení s italskou režisérskou legendou Federicem Fellinim. Časopis, pro který pózovali, se jmenoval Egoista a muž za spouští byl také egoista.
Právě v tomto okamžiku začal v úvodu zmíněný François-Marie Banier rozehrávat dávnou rodinnou tragédii. Homosexuální dandy si rád zval do svého domu Salvadora Dalího, přátelil se s Louisem Aragonem i Samuelem Beckettem, s monackou kněžnou i s Johnnym Deppem a Vanessou Paradisovou. Těžko Banierovi upřít charisma – a také to, že ho měli rádi slavní a vlivní. Podle všeho je dokonce nespravedlivé popírat, že dědička L’Oréalu byla v jeho přítomnosti šťastná.
„Francois-Marie je naprostý chaos, nemohla bych s ním žít ani pět minut, ale právě ten chaos byl na našem přátelství tak podmanivý,“ řekla. A tak muže, kterému se svého času přezdívalo „utěšitel bohatých vdov“, za jeho přítomnost více než štědře odměnila.
Jak se skandál rozrůstal, nebyl jediný – policie začala prověřovat údajný dar ve výši 200 000 dolarů na prezidentskou kampaň Nicolase Sarkozyho (přitom v zemi jsou limity na politické peněžní dary mnohonásobně nižší).
To však byla jen smutná předehra k soudním procesům, které měly brzy přijít. Po smrti svého otce Andrého Bettencourta v roce 2007 přešla Françoise do ofenzivy. Obvinila svou matku, že není schopna rozhodovat, že ztratila nezávislost, že ji fotograf Banier zneužívá a že mu dává stále víc a víc.
V roce 2011 u soudu uspěla a převzala L’Oreal jako představitelka další generace. Pomohla jí svědectví blízkých madam nebo nahrávky z diktafonu, který do její pracovny umístil komorník Pascal Bonnefoy. Jedenačtyřicet hodin zvukových záznamů navíc odhalilo, že Liliane nebyla využívána pouze Banierem. „Splnil jsem svou povinnost vůči rodině,“ prohlásil majordomus.
Od té doby hodnota skupiny L’Oreal stoupá a Françoise Bettencourt Meyersová se prakticky upsala pozici nejbohatší ženy planety. Osud její matky však zůstává mementem a potvrzením rčení, že nahoře vane nejsilnější vítr – a že tento vítr není vždy příznivý.
zdroj: Huxley.media, forbes.com, the guardian.com, Titulní obrázek: Wikimedia Commons/Svetlana Miljkovic
