Příběh Oskara Dirlewangera, který byl horší než Mengele

Byl označován za jednoho z nejsadističtějších nacistů a přirovnáván k bestiálnímu lékaři Josefu Mengelemu. Oskar Dirlewanger vedl jednotku plnou zločinců, včetně vrahů a sexuálních násilníků.

Mezi jeho “speciality” patřilo zavírání civilistů do stodoly a jejich upalování zaživa. Během Varšavského povstání nařídil svým mužům probodnout bajonety asi 500 dětí. Dirlewangerova horda také přepadala nemocnice, kde vraždila pacienty a znásilňovala zdravotní sestry.

Byl to sadistický odborník na vyhlazování Židů, psychopatický vrah a pedofil, který se dostal do čela vlastní jednotky – nechutné Dirlewangerovy brigády.

Oskar Dirlewanger (1895-1945) bojoval jako mladík v první světové válce ve Francii i v Rusku. Zběsilé násilí a barbarství první světové války posunulo jeho už tak amorální osobnost ještě více k sadistické krutosti.

Válku zjevně miloval, protože v různých polovojenských jednotkách sloužil i dlouho po skončení první světové války.

Nějakým způsobem si našel čas na studium na univerzitě a v roce 1922 získal doktorát z politických věd.

V roce 1934 byl usvědčen a odsouzen ke dvěma letům vězení za znásilnění čtrnáctileté dívky ze Svazu německých dívek. Nacisté ho vyhodili z práce, odebrali mu doktorský titul a vyloučili ho z nacistické strany. A nejen to, nacisté Dirlewangera dokonce poslali do koncentračního tábora.

Dirlewanger však měl mocného ochránce – úředníka SS Gottloba Bergera. Berger a Dirlewanger spolu bojovali v první světové válce. Berger se vyšvihl vysoko v hierarchii SS (Schutzstaffel, německy Ochranný oddíl) a mohl přímo ovlivňovat Heinricha Himmlera, šéfa SS. Všechna obvinění proti Dirlewangerovi byla smetena ze stolu.

Dirlewanger vstoupil do německé legie Condor a tři roky (1936-1939) bojoval ve španělské občanské válce.

Avšak teprve druhá světová válka byla místem, kde se naplno projevila Dirlewangerova touha po krvi a sadistické mučení.

Dirlewanger však začal verbovat stále početnější skupiny odsouzených zločinců (násilníků a vrahů), pacientů psychiatrických léčeben a vězňů koncentračních táborů, aby zvýšil sílu brigády.

Ve skutečnosti byla Dirlewangerova brigáda natolik odpudivá, že SS zpočátku odmítla jednotku přijmout do organizace.

Kdykoli se brigáda Dirlewanger setkala s organizovaným odporem, utrpěla těžké ztráty a nikdo, dokonce ani SS, nelitoval, že vrazi Dirlewangera byli zabiti.

Tato skupina mužů byla využívána jako potrava pro děla, neposkytovala žádnou vojenskou podporu a poskytovala krycí palbu, aby umožnila útěk favorizovanějším jednotkám. Byli běžně využíváni k sebevražedným misím a utrpěli obrovské ztráty (osmdesát a více procent mrtvých v akci).

Na začátku druhé světové války, 1. srpna 1940, se Dirlewanger stal velitelem pracovního tábora ve Starém Dzikově v Polsku. Tam se opět projevil jeho sadismus – Dirlewanger páchal nepředstavitelná zvěrstva na nevinných vězních tábora.

Například mladým židovským ženám, které předtím svlékl a zbičoval, píchal strychnin, aby se před svými přáteli pro pobavení díval, jak se svíjejí v křečích.

Zprávy o jeho barbarstvích páchaných v Polsku přitáhly pozornost prokurátora SS Conrada Morgena, který zahájil vyšetřování jeho zlověstných aktivit, ale Dirlewangerův mocný přítel Gottlob Berger ho opět ochránil.

Dirlewangerova brigáda zabila přes 30 000 běloruských civilistů.

Šířila se fáma, že Dirlewanger nechal smečky hladových psů krmit se spálenými mrtvolami nevinných dětí a žen.

Obklíčení civilisté byli také běžně používáni jako živé štíty a pochodovali přes minová pole.

Za tu dobu jednotka ztratila pouze devadesát tři mužů. Hlavními příčinami ztrát byly přátelská palba a alkoholové incidenty.

Dne 1. srpna 1944 začalo Varšavské povstání a vůdce SS Heinrich Himmler dal brigádě Dirlewanger neomezené povolení všechny zabíjet, mučit a znásilňovat.

Brigáda Dirlewanger páchla vodkou a smrtí. Vraždili nevinné Poláky bez ohledu na věk a pohlaví. Dirlewanger v černém kabátě kráčel v závěsu, křičel rozkazy a střílel každého, kdo zaostával.

Brigáda Dirlewanger ve spolupráci se stejně sadistickou milicí Kaminski zmasakrovala ve varšavské čtvrti Wola 40 000 neozbrojených mužů, žen a dětí. To vše zvládli za necelé dva týdny!

Dirlewanger vypálil několik nemocnic s pacienty uvnitř. Nemocniční sestry byly bičovány, hromadně znásilňovány a nahé věšeny za zvuků populární německé hudby.

V jednu chvíli Dirlewanger nařídil svým mužům popravit 500 malých dětí. Chtěl, aby jeho vojáci šetřili náboji, a tak většinu práce odvedli pažbami pušek a bajonety.

Při jiné příležitosti jeden z Dirlewangerových mužů odvedl krásnou, mladou ženu. Bajonetem jí rozřízl blůzu a pak ji znásilnil. Poté ji pořezal od břicha až po krk.

Dirlewangerovi vojáci někdy nevinným civilistům usekli ruce, namočili je do benzínu a zapálili.

Nacističtí vůdci byli Dirlewangerovými zločiny znechuceni, přesto mu opakovaně udělovali medaile a vyznamenání. Nacistická elita potřebovala muže, jako byl Dirlewanger, aby mohla provádět zločiny proti “nižší rase” Slovanů a Židů.

V dubnu 1945 byl Dirlewanger zraněn do hrudi a odvolán zpět do Německa. Ukrýval se, ale byl poznán jedním z bývalých vězňů koncentračního tábora a uvězněn v Altshausenu ve francouzské okupační zóně.

Oskar Dirlewanger zemřel 7. června 1945. V úředním úmrtním listu bylo uvedeno, že zemřel na infarkt. Ve skutečnosti však byl ubit k smrti polskými dozorci.

zdroj: medium.com, Titulní obrázek: Pixabay.com/dimitrisvetsikas1969