Legendární labyrint na ostrově Kréta

Za palácem krále Minoa na ostrově Kréta se nacházelo bludiště zvané Labyrint. Uvnitř žil netvor, člověk a býk, známý jako Minotaurus. Každý rok bylo do labyrintu posláno sedm mladých mužů a sedm panen, aby je Minotaurus sežral. Jednoho roku se athénský princ Théseus nabídl, že netvora porazí. Minóova dcera Ariadna, která ho milovala, dala princi klubko příze, aby mu označilo cestu, až bude vstupovat do labyrintu. Theseus netvora zabil a příze ho dovedla zpět ke vchodu, kde mohl oslavit své vítězství.

Všechny zde uvedené mapy a pohledy pocházejí z různých vydání (1683-1719) Malleta; některé z nich jsou z překladů do němčiny a italštiny a některé z pozdějších reedic jiných autorů, s drobnými úpravami nebo bez nich. zdroj fotka Wikimedia Commons /Alain Manesson Mallet – Public Domain

Prvním antickým autorem, který použil termín „labyrint“, byl řecký historik Hérodotos, píšící v 5. století před naším letopočtem. Měl však na mysli egyptský, nikoli krétský labyrint, který si jako památník postavili nomové (králové) jednotlivých 12 oblastí Egypta:

„Má dvanáct krytých nádvoří s protilehlými dveřmi, šest nádvoří na severní straně a šest na jižní, všechna spolu komunikují a všechna jsou obehnána jednou zdí. Jsou tam dva druhy místností, jeden druh nahoře, druhý druh pod zemí, patnáct set každého druhu, tedy celkem tři tisíce.“ (Hérodotos, Dějiny II, 148)

Pozdější autoři tento egyptský labyrint výslovně spojili s labyrintem na Krétě. Apollodór, píšící v 1. nebo 2. století n. l., nám říká, že krétský labyrint postavil Daidalos, a popisuje ho jako komnatu, „která svými spletitými zákrutami mate vnější cestu“ (Apollodórova Bibliotheca 3.1.4). Plinius, píšící na počátku 2. století n. l., spojuje Daidala a egyptský i krétský labyrint: „O tom, že si Daidalos vzal za vzor labyrint, který postavil na Krétě, nemůže být pochyb, ačkoli reprodukoval jen jeho setinu, totiž tu část, která uzavírá okružní chodby, klikatící se a spletité galerie, které vedou sem a tam… musíme si představit stavbu plnou četných dveří a galerií, které návštěvníka neustále klamou a po všech jeho toulkách ho vracejí zpět na místo, odkud poprvé vyšel“ (Plinius, Přírodní dějiny, 36.13.19).

Vztah mezi Krétou, Minotaurem a Labyrintem byl v umění dobře znám, zejména po 5. století př. n. l., kdy Athény „přijaly“ Thésea za svého historického zakladatele. Na archaické výzdobě váz ho vidíme, jak zabíjí muže s býčí hlavou, orámované meandrovými vzory, přičemž v pozdějším 5. století se k nim přidává stavba. Přibližně v téže době se v klasickém městě Knossos na Krétě začaly razit mince, z nichž nejstarší zobrazuje na averzu Minotaura a na reverzu labyrintovou svastiku s motivem hvězdy nebo slunce uprostřed.

Mýtus o labyrintu a Minotaurovi přetrval i po antice a mnoho pozdějších tradic vycházelo z Ovidiova vyprávění o tomto mýtu, napsaného kolem roku 8 n. l.. Ten se zmiňuje o Minotaurovi, který je napůl člověk a napůl býk, ale zapomíná uvést, která polovina je která – proto je v mnoha raných rukopisech zobrazen spíše Minotaurus podobný kentaurovi.

Byl to také oblíbený námět v renesančním umění, v němž podoba labyrintu převzala motiv jednorožce (obrázek 4). Přibližně v této době začali na Krétu cestovat badatelé, kteří hledali bájný labyrint a často hledali stavbu podobnou té, kterou popsal Hérodotos. Ačkoli byl Knóssos jeho bájným místem, absence čehokoli, co by připomínalo labyrint na tomto místě, vedla tyto první cestovatele k tomu, aby jej hledali jinde.

zdroj: Labyrinthpark.gr, Florkolthursday.com, Titulní obrázek: Pixabay.com/anaterate