Na Redditu se objevila otázka pro ty, kteří byli klinicky mrtví a poté oživeni. „Co se stane s člověkem, když zemře?“ zněla. O své zkušenosti se podělily stovky lidí. Zatímco někteří necítili vůbec nic, jiní měli zážitek světla a interakce s jinou osobou/bytostí. Jiní měli pocit, že mohou sledovat, co se děje, i když jsou „mrtví“, aniž by mohli cokoli udělat.
Zde je několik odpovědí na otázku, jaké to je zemřít:
„Dělali mi angiografii, bděle jsem sledovala obrazovku a mluvila s doktorem. Najednou se rozezněl alarm a všichni zpanikařili. Můj svět změkl a zamlžil se a všechno potemnělo. Pak už si jen pamatuji, jak jsem otevřel oči a ozval se hlas lékaře: „Máme ho zpátky. Byl to opravdu klidný pocit.“
„Jednoho dne jsem při prezentaci ve třídě zkolabovala. Dýchání a krevní oběh se mi zastavily. Měla jsem pocit, že se propadám do nekonečné díry, zatímco moji studenti křičeli o pomoc. Oživili mě a já si dodnes nepamatuji ten kousek času před smrtí a po ní,“ napsal další.
„Předávkoval jsem se heroinem a doktor mi řekl, že se mi zastavilo srdce. Nic jsem neviděl, bylo to jako spánek beze snů.“
„V únoru 2014 jsem na pracovní schůzce zkolaboval a asi pět minut jsem neměl puls ani srdce. Naposledy jsem si vzpomněl asi hodinu před incidentem, pak už jsem si pamatoval jen to, co se stalo dva dny po incidentu, když jsem se probral z lékařsky navozeného kómatu.“
„Vzpomínám si trochu na jízdu sanitkou, ale nevnímal jsem své tělo. Byla to vážně ta nejpodivnější věc, jakou jsem kdy zažil. Mohl to být sen, ale viděl jsem své vlastní tělo v bezvědomí. Vzpomínám si, že lékař, který se mnou jel v sanitce (kterého jsem neviděl, dokud jsem neomdlel), měl mátově zelené vlasy a nepamatoval jsem si jeho jméno, ale ptal jsem se na něj, když jsem se asi po třech dnech probral.“
„Stál jsem před obrovskou světelnou stěnou. Táhla se nahoru, dolů, doleva a doprava, kam až jsem dohlédl. Další vzpomínka je, jak jsem se probudil v nemocnici.“
zdroj: Reddit, Titulní obrázek: Pixabay/Geralt
