Je těžké si představit, jak těžký byl život pro lidi ve středověku. A z dnešní moderní perspektivy se některé z jejich nejběžnějších praktik zdají být vyloženě sadistické.
Od strašlivých léčebných postupů a pokusů na zvířatech až po odporné pokrmy a bizarní rozvodové řízení. Devět středověkých zvyků v našem článku dokazuje, jak zvláštní byl středověk – a jak daleko jsme od té doby ušli…
Lidé ve středověku pálili kočky pro zábavu
Zatímco staří Egypťané uctívali kočky jako bohyně, středověcí Evropané je spojovali s ďáblem. Křesťané ve středověku věřili, že jim Bůh dal nadvládu nad přírodním světem Země. Zatímco psi šťastně plnili své příkazy, kočky se zdály být neschopné kontroly – tzv. vysílaly hrůzu do srdcí lidí.
Tyto obavy si dokonce našly cestu do náboženského práva, když papež Řehoř IX. vydal 13. června 1233 papežskou bulu nazvanou Vox in Rama. Tento oficiální dekret prohlášoval, že Satan sám na sebe běžně bere podobu kočky – a že uctívači ďábla líbali zvířecí konečník na setkáních černé magie, aby získali Luciferovu přízeň.
„O obyčejných divokých kočkách nemusím moc mluvit, protože každý lovec v Anglii je zná a jejich falešnost a zloba jsou dobře známy,“ napsal Edward, vévoda z Yorku, v roce 1400. „Ale jedna věc, kterou si troufám říci, že pokud má nějaké zvíře v sobě ďáblova ducha, bezpochyby je to kočka, jak ve volné přírodě, tak v obydlí.“
Pálení koček po celé Evropě pokračovalo po staletí, přičemž vědci odhadují, že počet obětí dosáhl milionů. Zatímco se kočky většinou pálily, Dánové je věznili v sudech a bili k smrti. Belgičané je zase házeli z věží. Naštěstí zákony o týrání zvířat v roce 1800 ukončily tuto systémovou porážku.
Děsivá praxe trepanace
Trepanace může znít jako nervózní váhání, ale středověká operace byla mnohem hrozivější. Odvozeno z latinského trepanum, což se překládá jako „vrták“, vhodně pojmenovaná primitivní praxe vedla středověké lékaře k vrtání otvorů do lebek svých pacientů, aby zmírnili různé nemoci – od záchvatů až po migrény.
Trepanace byly často prováděny kvůli problémům, jako je epilepsie nebo démonická posedlost. Středověký zvyk měl však starověké kořeny, které byly prováděny civilizacemi po celém světě po tisíciletí. Podle dr. Faria Jr. ze Surgical Neurology International to mohl být dokonce první lékařský zákrok v historii.
„Trefinace (nebo trepanace) lidské lebky je nejstarší zdokumentovaný chirurgický zákrok provedený člověkem,“ napsal dr. Faria Jr. v Surgical Neurology International. „Trephinované lebky byly nalezeny od Starého kontinentu přes Asii až po Nový svět, zejména Peru a Jižní Ameriku, od neolitu až po samotný úsvit historie.“
Manželské páry se mohly rozvést bojem
Zatímco moderní rozvodové řízení jistě není příjemné, jejich středověké paralely byly absolutně nesnesitelné. Bizarní praxi rozvodu v boji poprvé zdokumentoval německý šermířský mistr Hans Talhoffer. Jak vyprávěl jeho rukopis Fechtbuch („Šermířská kniha“) z roku 1467, proces se týkal manželského krveprolití.
„Podle instrukcí byl manžel postaven až po pás do tři stopy široké díry vykopané v zemi, s jednou rukou svázanou za zády. Žena měla být vyzbrojena třemi kameny, z nichž každý vážil mezi jednou a pěti librami, a každý byl zabalený v látce,“ napsal Talhoffer.
„Muž nemohl opustit jámu, ale žena mohla volně pobíhat po jejím okraji. Pokud se muž dotkl okraje jámy rukou nebo paží, musel odevzdat jednu ze svých holí rozhodčím. Když ho přitom žena udeřila kamenem, jeden tím pádem ztratila.“
Talhofferovy otřesná vyyprávění bjevil profesor Oklahomské univerzity Kenneth Hodges.
Pokusy na zvířatech a popravy byly velmi populární
Právo na spravedlivý a nestranný proces před porotou zůstává jedním z nejposvátnějších principů právní vědy v Americe. Poskytuje obviněným důvěru v soudní systém a naději, že jejich osud není určen zaujatým soudcem. Zatímco zvířata o tomto nemají ponětí, byla ve středověké Evropě nestále zkoušena.
Podle historika Edwarda P. Evanse a jeho knihy The Criminal Punishment and Capital Prosecution of Animals (Trestní trest a trestní stíhání zvířat) z roku 1906 byly dokonce i neukázněné krysy „obeslány přátelským dopisem s radou opustit každý dům, ve kterém je jejich přítomnost považována za nežádoucí“. Tato praxe nejslavněji zasáhla i prasata.
Nejlépe zdokumentovaný případ tohoto rázu byl vyvolán smrtí pětiletého chlapce v roce 1457 v Savigny ve Francii. Vesničané byli svědky toho, jak jedna prasnice a šest jejích selat smrtelně zaútočilo na dítě, což vedlo k plnohodnotnému procesu dvou žalobců, osmi svědků, soudce – a obhájce „dospělého“ prasete.
Díky svědeckým výpovědím a stop po rozstřiku krve na zvířeti soud snadno rozhodl, že prase opravdu smrtelně napadlo zesnulé dítě. Selata byla mezitím zproštěna viny kvůli svému mladému věku. Nakonec byla prasnice pověšena zadníma nohama vzhůru z provizorní šibenice na stromě.
Do manželské lože se svědky
Zatímco mnoho zbožných párů dnes souhlasí s tím, že počkají s pohlavním aktem až do manželství, středověký zvyk ložních obřadů umožnil účastníkům svatby vidět tento akt z první ruky. Asistence u aktu byla praktikovaná ve středověké Evropě napříč kulturami a symbolizovala věrné zapojení komunity do manželství páru.
Nejčastěji se prvního styku účastnili přátelé a příbuzní, ale připojili se i známí a místní. Podle The Vintage News začal obřad tím, že kněz žehnal posteli, když pár pil víno, zatímco družičky a družbové na ně házeli punčochy – přímým zásahem naznačoval, že se vrhač/ka brzy ožení nebo vdá.
Když tento zastaralý rituál skončil, byly zataženy závěsy kolem postele a pár dokončil své manželské povinnosti. To již bylo v drtivé většině provedeno v soukromí, ačkoli někteří učenci tvrdí, že dokonce i pohlavní styk byl pozorován účastníky. Dokonce i členové královské rodiny jako Kateřina Aragonská byli po svatbě „upoutáni na lůžko“.
„Kateřinu ze svatební hostiny odváděly dvorní dámy, pak dvořané svlékli Jindřicha VIII. v ložnici,“ vysvětluje historička Lucy Worsleyová. „Až do poslední minuty byla místnost plná lidí, kteří jim fandili.“
Zdroje: Allthatinteresting, The Vintage News, Titulní fotka: Pixabay/RebaSpike
