Velká ruská čistka, známá také jako Stalinova čistka, byla série represeí, politických pronásledování a hromadných poprav prováděných v Sovětském svazu v průběhu 30. let 20. století, především v letech 1936 až 1938. Tato událost je úzce spojena s vedením Josifa Stalina a jeho snahou eliminovat jakékoliv potenciální hrozby pro jeho moc a autoritu.
Hlavním cílem Velké ruské čistky bylo odstranit politické oponenty, jak uvnitř tak i vně Komunistické strany Sovětského svazu. Mnoho prominentních osobností, včetně bývalých bolševiků a revolučních veteránů, bylo obviněno ze spiknutí proti státní moci a z vedení protirežimních aktivit. Tyto obvinění byly často vykonstruovány, a to i prostřednictvím nucených doznání získaných mučením či zastrašováním.
Od roku 1930 se straničtí a policejní činitelé obávali „sociálních nepokojů“ způsobených otřesy způsobenými nucenou kolektivizací rolníků a následným hladomorem v letech 1932-1933, jakož i masivní a nekontrolovanou migrací milionů rolníků do měst. Hrozba války zvýšila Stalinovo a obecně sovětské vnímání marginálních a politicky podezřelých skupin obyvatelstva jako potenciálního zdroje povstání v případě invaze. K tomuto vnímání přispívaly i padělané dokumenty a dezinformace šířené nacistickým Německem s cílem obvinit nevinné sovětské občany [lepší zdroj] Stalin začal plánovat preventivní eliminaci takových potenciálních rekrutů pro mýtickou „pátou kolonu rozvracečů, teroristů a špionů“.
Termín „čistka“ byl v sovětském politickém slangu zkratkou výrazu čistka ve stranických řadách. Například v roce 1933 strana vyloučila asi 400 000 lidí. Od roku 1936 do roku 1953 však tento výraz změnil svůj význam, protože vyloučení ze strany začalo znamenat téměř jisté zatčení, uvěznění a často i popravu.
Podle studie publikované v časopise The American Historical Review v říjnu 1993 byla velká část Velké čistky namířena proti rozsáhlému banditismu a kriminální činnosti, k níž v té době v Sovětském svazu docházelo[35]. politická čistka byla především Stalinovou snahou eliminovat výzvu minulých a potenciálních opozičních skupin, včetně levého a pravého křídla vedeného Leonem Trockým, respektive Nikolajem Bucharinem. Po občanské válce a obnově sovětské ekonomiky na konci 20. let 20. století již bolševičtí veteráni nepovažovali „dočasnou“ válečnou diktaturu, která přešla z Lenina na Stalina, za nutnou. Stalinovi odpůrci uvnitř komunistické strany mu vytýkali, že je nedemokratický a laxní vůči byrokratické korupci.
V roce 1934 využil Stalin vraždy Sergeje Kirova jako záminky k zahájení Velké čistky, při níž zahynul asi milion lidí (viz § Počet popravených). Někteří pozdější historikové dospěli k názoru, že Stalin vraždu zorganizoval, nebo alespoň že pro takový závěr existuje dostatek důkazů. 39 Kirov byl přesvědčeným Stalinovým loajalistou, ale Stalin ho mohl považovat za potenciálního soupeře kvůli jeho vzrůstající popularitě mezi umírněnými lidmi. Na sjezdu strany v roce 1934 byl Kirov zvolen do ústředního výboru pouhými třemi hlasy proti, což bylo nejméně ze všech kandidátů, zatímco Stalin obdržel 292 hlasů proti. Po Kirovově vraždě obvinila NKVD stále se rozrůstající skupinu bývalých opozičníků z Kirovovy vraždy a také z rostoucího seznamu dalších trestných činů, včetně velezrady, terorismu, sabotáže a špionáže.
Důsledkem této kampaně byla vlna hromadných poprav, deportací do pracovních táborů (tzv. gulagů) a vězení. Odhaduje se, že během Velké ruské čistky bylo popraveno až několik set tisíc lidí. To mělo značný dopad na politickou, kulturní a intelektuální vrstvu Sovětského svazu, což zemi postavilo do neuvěřitelně represivního a strachem ovládaného prostředí.
Lev Kopelev napsal: „Na Ukrajině začal rok 1937 v roce 1933“, čímž narážel na poměrně brzký začátek sovětských represí na Ukrajině. Charakteristickým rysem Velké čistky bylo, že poprvé byli do represí masově zahrnuti i členové vládnoucí strany. Kromě řadových občanů se terčem čistek stali i prominentní členové komunistické strany.
Velká ruská čistka byla součástí širšího trendu politických represí v Sovětském svazu, který měl za následek tisíce obětí. Tato událost zanechala trvalý otisk na ruské historii a politickém povědomí, přičemž její vliv a interpretace zůstávají diskutovanými tématy mezi historiky a badateli dodnes.
V letech 1936-1938 proběhly tři velmi rozsáhlé moskevské procesy s bývalými vysokými představiteli komunistické strany, v nichž byli obviněni ze spiknutí s fašistickými a kapitalistickými mocnostmi s cílem zavraždit Stalina a další sovětské vůdce, rozložit Sovětský svaz a obnovit kapitalismus. Tyto procesy byly velmi medializované a široce pokrývané okolním světem, který byl fascinován podívanou na Leninovy nejbližší spolupracovníky, kteří se přiznávali k nejnehoráznějším zločinům a prosili o rozsudky smrti.
zdroj: Wikipedia, Britannica, Titulní obrázek: Wikimedia Commons / Public Domain – Zločin ve Vynnycji
