Věra Menčíková: Muži ji podceňovali, ona je porážela. První šachovou královnou zabila raketa

Byla nepřetržitě sedmnáct let mistryní světa, až do své tragické smrti. V době, kdy se objevil seriál Dámský gambit, některá média psala, že skutečná Beth Harmonová se jmenovala Věra Menčíková. 16. února uplynulo 120 let od jejího narození.

„Byla první ženou, která dokázala možná ne zcela rovnocenně soupeřit s těmi nejlepšími muži, ale alespoň jim ‚šlápnout na paty‘.

Původ pozdější šachové šampionky je mimořádně zajímavý. Narodila se českému otci Františkovi a anglické matce Olze v Moskvě.

Oba rodiče pracovali ve stejné šlechtické rodině. Otec jako správce majetku, matka jako vychovatelka.

Podle tehdejších právních předpisů se Věra stala občankou Rakouska-Uherska a po jeho rozpadu Československa.

Jako místo trvalého bydliště dokonce měla rodnou obec svého otce Bystrou nad Jizerou. Poprvé ji pravděpodobně navštívila až v roce 1929 po turnaji v Karlových Varech.

Ještě když rodina Menčíkových žila v Moskvě, zažila tam bouřlivé revoluční a porevoluční časy. František Menčík se však k odchodu z Ruska rozhodl až v roce 1921.

S manželkou původně uvažovali, že se do Ruska později vrátí. Možná i proto zamířil Menčík do Čech a jeho manželka s dětmi do Anglie. Některé zdroje však uvádějí, že se manželství prostě rozpadlo.

V roce 1923 se stala členkou šachového klubu ve městě Hastings. Přiznala, že původně neměla v úmyslu věnovat se šachu tak vážně, ale „je to tichá hra a skvělá zábava pro člověka, který neumí dobře (místní) jazyk“.

Měla také velké štěstí na učitele – jím se stal maďarský velmistr Géza Maróczy. „Na přelomu devatenáctého a dvacátého století to byl jeden z nejlepších hráčů světa. Zjevně byla dobrá žákyně, měla talent na šachy. To, co se naučila, uměla v partiích dobře uplatnit,“ vysvětluje Igor Štohl.

Jako cizinec nemohla startovat na mistrovství Velké Británie, ale Priceová jí nabídla, že si proti sobě zahrají. V dubnu 1925 Menčíková vyhrála 2:1 na zápasy a odvetu o dva měsíce později 3:2.

Na mezinárodní scéně se Věra Menčíková prosadila okamžitě. V červenci 1927 se v Londýně konal turnaj, který později získal status prvních ženských mistrovství světa. Menčíková nedala soupeřkám žádnou šanci.

Z jedenácti partií jich deset vyhrála a jednu remizovala. Stala se tak první oficiální královnou ženského šachu. Za svůj triumf dostala dvacet liber, což by dnes bylo zhruba 1100 liber.

Britská média ji vzhledem k místu narození a rodnému jazyku dlouho označovala za Rusku a i u svého prvního titulu je jako státní příslušnost uvedeno Rusko, respektive Sovětský svaz, ačkoli byla občankou Československa.

Při následujících obhajobách mistrovského titulu již nepochybně reprezentovala Československo. Až svůj poslední titul v roce 1939 získala jako reprezentantka Velké Británie.

„Československá šachová komunita se k ní vždy hlásila. Reprezentovala Československo a my ji vnímáme jako naši významnou šachistku. V roce 2016 o ní Jan Kalendovský napsal poměrně rozsáhlou monografii,“ popisuje vnímání Věry Menčíkové v našich končinách Igor Štohl.

Menčíková se stala britskou občankou po sňatku s Rufusem Stevensonem, čestným tajemníkem Britské šachové federace a redaktorem časopisu British Chess Magazine. Stevensonova první manželka Agnes tragicky zahynula v roce 1935 na cestě na mistrovství světa do Varšavy.

„Mezi ženami neměla Menčíková absolutně žádnou konkurenci. Dva souboje o titul mistryně světa se Soňou Grafovou vyhrála suverénně. Grafová na většině ženských turnajů končila druhá, takže měla být její největší konkurentkou, ale Menčíková byla herně daleko před ní,“ popisuje dominanci československé šampionky Igor Štohl.

Jeden z nekrologů ocenil její klidnou povahu, která byla ideální pro hru na turnajích, ale zároveň poznamenal, že její největší slabinou byla nedostatečná představivost.

Menčíková však nežila jen šachy. Ráda si s lidmi povídala o různých tématech, zajímala se o jejich činy, chování a koníčky.

Údajně měla velký smysl pro humor, který překvapoval ty, kteří znali jen její soustředěný pohled zpoza šachovnice, když „celou dobu seděla s rukama před sebou a na tváři se jí nepohnul ani jeden sval“, jak ji popsal British Chess Magazine.

Legendárním se stal zejména turnaj v Karlových Varech v roce 1929. Přijela tam povzbuzena výsledkem z anglického Ramsgate, kde skončila jen půl bodu za Capablancem a předstihla svého učitele Maróczyho. Někteří mužští soupeři ji však přesto podceňovali.

Přesné okolnosti toho, co se v Karlových Varech stalo, jsou opředeny množstvím legend. Ta nejznámější říká, že Rakušan Albert Becker před turnajem prohlásil, že kdokoli s Menčíkovou prohraje, měl by se stát členem Klubu Věry Menčíkové.

Ironií osudu se právě on stal první „obětí“ ženské šampionky. Ostatní šachisté mu následně přidělili funkci „předsedy klubu“ na nejbližší tři roky.

Ačkoli v Karlových Varech skončila s třemi body z 21 partií (za dvě výhry a dvě remízy) na posledním místě, na stránkách New York Times si vysloužila pochvalná slova od tehdejšího mistra světa Alexandra Alechina: „Má tak velký talent na šachy, že další prací a zkušenostmi z turnajů se jistě posune ze současné průměrné úrovně mezi prvotřídní mezinárodní mistry.“

A dodal, že šachový svět jí v tom musí pomáhat. Americká šachistka a spisovatelka Jennifer Shahadeová o ní zase napsala, že mohla dosáhnout ještě vyšší úrovně, kdyby proti mužům hrála stejně nebojácně a sebevědomě jako proti ženám.

Věra Menčíková tragicky zahynula při bombardování Londýna 26. června 1944. Smutným paradoxem je, že její manžel, který zemřel v roce 1943, vybudoval na dvoře protiletecký kryt. Věra se však spolu s matkou a sestrou během bombardování schovala pouze do sklepa.

Foto: Unknown (Studio Herbert Vandyk) / Wikimedia Commons, Volné dílo

Po zásahu rakety V-1 byl dům zničen a všechny tři ženy zemřely. Nezachovala se ani Menčíková šachová knihovna, která byla v té době považována za nejrozsáhlejší na světě. Protileteckému krytu se nic nestalo.

„Více se naučí od současné mistryni světa Ťü Wen-ťün nebo Judit Polgárové, ale i ony se na své cestě někde setkaly s partiemi Menčíkové,“ říká Igor Štohl a dodává, co by podle něj bylo ideálním poselstvím životního příběhu Věry Menčíkové:

„Šachy zůstávají převážně mužským světem. V žebříčku najdete možná osmkrát nebo desetkrát více šachistů než šachistek.

Jako trenér ženské reprezentace bych byl rád, kdyby dívky něco k šachům přilákalo a aby u nich také zůstaly, až se budou rozhodovat o dalším směřování svého života.

Věra Menčíková byla přesně taková. Mezi ženami neměla rovnocennou soupeřku, takže musela hrát s muži, a to ji posouvalo vpřed.“

Zdroj: Sportnet, Worldchesshof, Titulní fotografie: Pixabay.com / Pexels