Stavba čtvrtého reaktoru Černobylské elektrárny se po jejím zahájení v roce 1979 stále zpožďovala. Zprávy KGB varovaly, že je značně chybová. Protože se stavba dostala do časového skluzu, ředitel elektrárny V. P. Brjuchanov nepodrobil elektrárnu podrobným testům a podepsal, že je vše v pořádku. Nebylo.
Testy nikdo neudělal
Testy nebyly provedeny. Jeden z nich přitom zahrnoval nouzové fungování turbíny. K jeho zkoušce došlo až měsíce po spuštění bloku reaktoru. Zkouška zahrnovala situaci, kdy dojde k výpadku elektrického proudu. Poté měla být právě ona turbína uzpůsobena k tomu, aby ještě necelou minutu dokázala vyrábět dostatek elektrické energie, než budou aktivovány nouzové generátory. Turbína tak svou energií pohání chladící čerpadla, havarijní tyče i velín. Tato zkouška byla na žádost sovětského úřadu pro atomovou energii provedena v noci z 25. na 26. dubna roku 1986. Jak to dopadlo, dnes ví celý svět.
K výbuchu došlo v noci
K prvnímu výbuchu došlo v 1:23 v noci. Způsobila ji směs kyslíku a vodíku, která se stala výbušnou. Exploze odhodila více než 1200 tun vážící ocelové víko, které reaktor chránilo. To už zbývaly jen vteřiny do skutečné katastrofy. Ta už měla sílu zhruba 500 tun TNT. Výbuch podobný explozi atomové bomby.
Celkový počet obětí havárie nebude nikdy přesně znám, protože se nejedná jen o přímé oběti, ale také o osoby, které vlivem silného záření přišly o své zdraví. V oblasti se vyskytuje zvýšený počet pacientů s rakovinou štítné žlázy, a to včetně dětí a adolescentů.
Oficiálně nebyl nikdo informován, dokonce ani ukrajinské obyvatelstvo. O zamoření nebezpečnými látkami se nevědělo ani v Československu. Největší radioaktivní spad byl ale měřen při hustém dešti na Jesenicku, v Orlických a Novohradských horách, a to již pár dnů po utajené havárii.
Zdroj: history.com. Náhledová fotografie: Pixabay.com/StudioKlick
