Na východním Slovensku, nedaleko Humenného, se v období normalizace odehrál tichý odpor, který se nikdy nedostal do oficiálních dějin. Obyvatelé obce Brekov se postavili proti plánované skládce odpadu, kterou chtěly komunistické úřady vybudovat bez souhlasu místních.
Rozhodnutí přišlo shora. Bez veřejné diskuse, bez možnosti připomínek. Pro obyvatele to znamenalo zásah do půdy, kterou po generace obdělávali, i obavy z dopadů na zdraví a životní prostředí.
Místní reagovali peticemi a opakovanými stížnostmi. Setkávali se neformálně, často potají. V prostředí, kde i drobný nesouhlas mohl vést k problémům v zaměstnání či ke ztrátě studijních možností pro děti, šlo o riziko.
Úřady odpovídaly nátlakem. Předvolání, varování, osobní pohovory. Přesto obec držela pohromadě. Nevznikl žádný viditelný vůdce, nebylo koho snadno zastrašit nebo potrestat.
Projekt skládky se nakonec v Brekově nerealizoval. Oficiální vysvětlení mluvilo o technických překážkách. Neoficiálně šlo o výsledek vytrvalého odporu místních, který režim nedokázal zlomit.
Příběh Brekova připomíná, že i v autoritářském systému existoval prostor pro občanskou odvahu – nenápadnou, kolektivní a dnes téměř zapomenutou.
Spisovatelka Emília Sičáková Beblavá zachytila tyto dramatické okamžiky ve své nové knize Smetisko. Vypráví zapomenutý příběh obyvatel obce Brekov v okrese Humenné. Ti měli odvahu odmítnout skládku odpadu a nebáli se postavit komunistickému režimu. V této nerovné bitvě nakonec zvítězili.
Zdroj: Dennikn, Titulní obrázek: Wikimedia Commons / Pierre Bona, CC BY-SA 3.0
