Prostituce byla ve středověku tolerována a organizována jako sociální nutnost s cílem udržet veřejný pořádek a získat finanční zisk. Místní úřady a církev provozovaly zástupy prostitutek. Ve Vatikánu byl věk pro souhlas s pohlavním stykem stanoven na 12 let. Ve snaze odvrátit mladé lidi od homosexuality se využívalo náboru atraktivních prostitutek.
„Páchnoucí zlo, které má zabránit smilstvu a cizoložství“ – tak by se dalo podle francouzského webu Le Mouvement Matricient popsat tehdejší situace (od konce 13. až do 15. století) prostituce považována za neměnnou praxi. Křesťanská tradice považovala prostituci za nutné menší zlo, jak jsme také psali v našem článku V Paříži katolická církev provozovala 3 000 nevěstinců a 40 000 prostitutek.
Svědčí o tom církevní otcové, od teologa a filozofa a biskupa Augustina z Hrocha ze 4. století, který věřil, že prostituce je přirozená a slouží k ochraně počestných žen a mladých dívek před touhami mužů, až po Tomáše Akvinského ze 13. století, který považoval prostituci za stejně nezbytnou pro společnost jako záchod pro dům:
„Smrdí to, ale bez toho by to smrdělo po celém domě.“
Přirozenost nejstaršího řemesla
Ve skutečnosti je prostituce natolik přirozená, že pro mnoho teologů je lepší, když do ní žena svého muže dotlačí, než aby souhlasila s určitými sexuálními vztahy, které jsou považovány za těžké hříchy. Z hlediska menšího zla jsou tyto ženy obětovány pro větší dobro, veřejný pořádek. Ve skutečnosti často právě přetrvávající organizovaná skupinová znásilnění vedou místní úřady k tomu, že uvažují o organizování prostituce jako o způsobu usměrňování sexuální agrese mužů, popisuje Frédéric Mariez, autor webu Le Mouvement Matricient.
Svatý Augustin o prostituci v 5. století: „Potlač prostitutky, osvobozením narušíš společnost“.
Církevní nevěstince měly zabránit hříchu
Ve středověku osoby odpovědné za veřejný pořádek – obce, světští páni a církevní hodnostáři (biskupové, opati a papež) – od 12. století a zejména od 14. století postupně organizovaly prostituci a měly z ní finanční zisk. Existovaly dokonce nevěstince, které patřily klášterům nebo kapitulám. Prostituce byla stále považována za přirozenou, za menší zlo.
V centrech jižních měst se dívčí domy, châteaux gaillards a další nevěstince staly městskými institucemi, které udržovali a kontrolovali konšelé. Je třeba zdůraznit, že ve Vatikánu byl věk pro souhlas s pohlavním stykem stále 12 let (ve Francii to bylo v roce 1832 11 let). V severní Itálii úřady dokonce vysvětlovaly, že nábor atraktivních prostitutek pomůže přesvědčit mladé lidi, aby se odvrátili od homosexuality. Města a městečka proto oficiálně otevírala městské nevěstince nebo určovala oblasti města, obvykle předměstí, kde bude prostituce tolerována, informuje o tehdejších praktikách Frédéric Mariez, autor webu Le Mouvement Matricient.
Zdroje: matricien.wordpress.com, cs.wikipedia.org.
Náhledová fotografie: Pietro Paolini – Prokurista aneb Stařec a mladá kurtizána, zdroj: Pietro Paolini – http://www.photo.rmn.fr/archive/11-538918-2C6NU0OAU62L.html, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=49037864
