Eva se celý život snažila, aby měl na ni její syn krásnou vzpomínku. Dnes by ale své dřívější chování nejraději vzala zpět.
Sama pochází z přísné rodiny
„Náš táta nešel pro facku daleko. Vlastně jsem mu nikdy neodpustila, že byl až příliš krutý a každou chybu trestal křikem, opaskem nebo zákazy. Tohle jsem pro své dítě nechtěla,“ píše Eva. Rozhodla se proto, že její syn nebude nikdy bit. „Samozřejmě, že dělal klukoviny, ale já se vždy snažila, abych nebyla moc přísná. Během puberty se naučil, že mu naperu, uvařím a vše nachystám. Byl klidný a nedělal potíže. Myslela jsem si, že je to dobrá cesta.“
Nebyl schopný se o sebe postarat
Potom se ale přesvědčila o tom, že všeho moc škodí. „Když mu bylo dvacet, čekala jsem, že začne více chodit mezi lidi, že si třeba někoho najde.“ Syn ale nikam nechodil. Až jednou se rozhodnul, že pojede s kamarády na týden na chatu. „Tam jsem si to uvědomila. Nebyl schopný si ani sbalit tašku. Čekal, že to udělám za něj. Z chaty přijel zklamaný, neuměl vařit ani zatopit v krbu. Příště už nikam s partou nejel,“ dodává Eva.
Na změnu je pozdě
Najednou si Eva uvědomila, že péčí o syna jej připravila o vlastní zodpovědnost a možnost se vyvíjet a dospět. „Řekla jsem si, že to tak nenechám. Začala jsem po něm požadovat, aby si sám pral, vařil a byl samostatnější. Už po dvou týdnech jsem to ale nevydržela, jeho věčné ztěžování se prostě nedalo poslouchat. Nebyl schopný ani zamést byt, aby to neokomentoval,“ dodává.
Evě došlo, že udělala velkou chybu. Její otec byl moc přísný, ona zase málo. „Nejraději bych mu nasekala, ale už má pětadvacet. Sedí pořád doma. Nevypadá, že se změní.“
Fotka od Wonderlane z Unsplash.
Zdroj: Redakce. Náhledový obrázek: Getty Images
Článek vychází z příběhu zaslaném naší čtenářkou. Z důvodu ochrany soukromí nebudeme uvádět skutečná jména. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
