Jugoslávci si vyzkoušeli nemarxistickou verzi socialismu, kde průmysl a hospodářství řídí samosprávné dělnické kolektivy.
SSSR se držel klasického marxismu, který vyžadoval, aby hlavní výrobní prostředky vlastnil celý národ. Pouze farmy a výroba spotřebního zboží směly být vlastněny těmi, kdo v nich pracovali. Ale i ti museli dodržovat přísná pravidla a výrobní kvóty diktované plánovači v Moskvě.
- Stalin měl pravdu
Není to tak scholastické, jak se zdá. Jde o to, že rozdrobení socialistického vlastnictví výrobních prostředků na nezávislé ekonomické subjekty je možné pouze prostřednictvím trhu. Trh vytváří konkurenci a nerovnost. To jsou přesně ty věci, kterých se má socialismus zbavit.
Jugoslávie nám dala za pravdu. Trápila ji trvalá nezaměstnanost, cyklická nerovnováha a nerovnost příjmů, kterou jsme v SSSR neměli. Není divu, že jugoslávský projekt implodoval zhruba ve stejné době jako marxistické projekty v Sovětském svazu a zbytku východní Evropy.
- Může existovat pouze jeden
Marxismus jako teorie, která se pyšní tím, že je vědecká, trvá na jediném, nejsprávnějším způsobu, jak věci dělat. Stejně jako v mechanice a matematice nelze zpochybnit gravitační zákon a tabulku násobilky. Proto teoretické diskuse mezi skutečnými marxisty dříve či později vyvrcholí krvavými politickými přestřelkami. Vítěz rozhoduje o tom, co je správný marxismus a co jsou buržoazní úchylky.
Takto Stalin hluboce zlikvidoval téměř všechny z Leninova seznamu revolucionářů. Po 2. světové válce provedl čistku všech disidentů ve většině zemí, kde byla umístěna Rudá armáda. Jak řekl předseda Mao, moc vychází z hlavně zbraně.
Ale ukázalo se, že Jugoslávci jsou na Stalina stejně tvrdí jako na Hitlera. Netrvalo dlouho a Stalin a Tito se z bratrů ve zbrani stali úhlavními nepřáteli.
- Geopolitika
Prokázaná bojeschopnost a houževnatost Jugoslávců Stalinovi hodně připomínala nezdolné Španěly, kteří se v občanské válce zabíjeli po desetitisících. Ve třicátých letech 20. století dalo Španělsko Kominterně vážný důvod k zamyšlení nad jejími plány na světovou revoluci. Na konci čtyřicátých let Stalin jistě neměl kapacitu ani chuť vést další válku ve vzdálené hornaté zemi proti boji zoceleným místním obyvatelům.
Američtí a evropští imperialisté navíc Titovi ochotně podali pomocnou ruku. Zdálo se, že konečně někdo má dost odvahy, aby novou komunistickou velmoc rozkrájel.
Podívejte se na to naší optikou. Někdo, koho jsme kdysi považovali za naše třídní soudruhy, se najednou bratříčkuje s nejhoršími nepřáteli proletářské revoluce. Proletáře celého světa rozděluje titoistické odpadlictví.
Napsal Dima Vorobiev na portálu quora, který byl bývalý vedoucí propagandy v Sovětském svazu (1980-1991).
zdroj: Quora, wikipedia, Titulní obrázek: Wikimedia Commons / Unknown, CC BY-SA 4.0
