Letní škola Praxis se sídlem na pobřeží chorvatské Korčuly zastávala pevné socialistické zásady, obhajovala marxismus a varovala před vznikající „komunistickou buržoazií“ stranických byrokratů. Na několik let bouřlivé svobody byl tábor Korčula ohniskem evropského levicového myšlení – dokud ho jugoslávské úřady nakonec neuzavřely.
Opevněné město Korčula, omývané sametovými vodami chorvatského Jadranu, je známé především svými jachtovými přístavy, módními butiky, klenotnictvími a lákavými cenami. Je těžké uvěřit, že tato malebná středomořská prázdninová past kdysi přitahovala úplně jiný druh turistů: některé z nejmocnějších mezinárodních marxistů, jaké kdy Evropa viděla, popsal španělský politický časopis Vientosur.
Letní škola Korčula hostila v letech 1963 až 1974 desetidenní setkání filozofů, sociologů a studentů, která mapovala vývoj evropské levice během jednoho z nejturbulentnějších období v její historii. Navzdory tomu, že byla komunistickými vůdci Jugoslávie považována za nebezpečně kacířskou, byla letní škola jedinečným intelektuálním salonem, kterého se účastnili vlivní myslitelé z Východu i Západu. Letní škola, která spojila dovolenou u moře s energizujícím pocitem intelektuální svobody, poskytla svým účastníkům utopické prostředí, ve kterém bylo zaručeno slunce a socialistické kamarádství – dokud úřady nakonec neunavily její hereze a vytáhly zástrčku.
Nabídkou levicové kritiky existujícího socialistického státu Praxis našel společnou věc s radikální levicí západní Evropy.
Jedním z důvodů, proč jugoslávským zastáncům tvrdé linie trvalo uzavření školy tak dlouho, byla její třpytivá mezinárodní pověst. Mezi účastníky v průběhu let byli kmotři nové levice, včetně Herberta Marcuse a Jürgena Habermase, a osobnosti, které poskytly intelektuální inspiraci pro pařížské studentské povstání v květnu 1968, jako francouzský profesor sociologie Henri Lefebvre. Přilákala také vynikající vůdce v jiných oblastech, jako je psychoanalytik Erich Fromm a britský pozitivista AJ Ayer.
Školu zorganizovali vydavatelé časopisu Praxis, teoretického marxistického časopisu, který založili intelektuálové ze Záhřebu, tehdejšího hlavního města jugoslávské federativní republiky Chorvatsko. Praxis přilákal myslitele z jiných jugoslávských univerzit, zejména z Bělehradu, a hned od začátku posunul hranice toho, co byl režim připraven tolerovat.
Ačkoli Praxis široce vítal nezávislou cestu Jugoslávie k socialismu, cestu ilustrovanou politikou dělnické samosprávy, kritizoval vznikající „komunistickou buržoazii“ stranických byrokratů. Nedůvěřovala také sociálně rozdělujícím tržním reformám, které nabraly tempo v Jugoslávii v 60. letech, kdy bylo upřednostňováno spotřební zboží, podporována konkurence na trhu aobjevila se nová technokratická manažerská třída. Nabídkou levicové kritiky existujícího socialistického státu Praxis také našel společnou věc s radikální levicí západní Evropy, která kombinovala odpor vůči západnímu kapitalismu s podezřením na státní socialismus praktikovaný na komunistickém Východě.
Filozof Herbert Marcuse přednesl projev na letní škole Praxis v roce 1968
Myšlenka letní školy vyrostla z rostoucího významu pobřeží Jaderského moře v jugoslávské volnočasové scéně az nevyhnutelného faktu, že každý chtěl přes léto pryč k moři. Záhřebští univerzitní profesoři a zakladatelé Praxis Milan Kangrga a Rudi Supek měli oba letní domy poblíž Korčuly a rozhodli se, že je to ideální místo, kde lze spojit teoretickou debatu s více sympatiemi. Prvních několik let školy bylo z velké části omezeno na univerzitní učitele, ale Korčula se rychle stala místem pro levicové akademiky a studenty toužící opalovat se, pít víno a diskutovat o smyslu života.
Ukončení činnosti
Dlouhodobé trny v oku režimu, letní škola i časopis, byly formálně zrušeny v roce 1975. Byla to doba, kdy byl potichu dusen disent všeho druhu: chorvatské autonomistické hnutí bylo koncem roku 1971 utlumeno; liberální vedení srbské komunistické strany bylo o rok později odvoláno. Nová (ohromně komplikovaná) ústava zavedená v roce 1974 měla představovat konec všech sporů o budoucnost jugoslávského socialismu a kritické komentáře z jakékoli strany již nebudou tolerovány. Zatímco si záhřebští členové Praxisu drželi svá zaměstnání, několik jejich bělehradských kolegů bylo vyhozeno z univerzity, což vedlo k mezinárodním protestům a obavám z dalších tvrdých zásahů. Pokusy oživit letní školu na Korčule byly učiněny na ostrově Vis a v Dubrovníku, ale protože časopis Praxis již nevycházel, jeho dopad již nebyl stejný.
Kontroverzní důležitost
Moderní chorvatská historiografie však pravděpodobně nedokázala přiznat Praxis důležitost, kterou si zaslouží. Jako levicový, antinacionalistický moment v intelektuální historii země nezapadá snadno do současných vlasteneckých vyprávění. Zájem o Praxis však v Evropě pošramocené finanční krizí a politickou nejistotou znovu vzplanul.
„Mezi mladými“, říká Lino Veljak, nyní profesor filozofie na humanitní fakultě Záhřebské univerzity, který navštěvoval školu pětkrát od roku 1970 až do jejího konečného vydání v roce 1974, „zájem o toto [antikapitalistické] dědictví znatelně stoupá a je naprosto jisté, že mnozí z nich čerpají významná ponaučení z toho, co bylo považováno za marginalizovanou tradici.
U mnoha lidí – a nejen na levici – je obnoven hlad po kreativním politickém a ekonomickém myšlení. I když Praxis nabízí málo odpovědí na současné nesnáze, jeho paměť – stejně jako letní škola, kterou kdysi hostila – stále slouží jako dobrý způsob, jak začít konverzaci a nakonec i sblížit lidi, napsal španělský časopis Vientosur.
Zdroje: vientosur.info, new-east-archive.org. Náhledová fotografie je ilustrační: Filozof Herbert Marcuse na přednášce v Berlíně, 1967,zdroj: Isaactrius – Own work, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=138495165
