Milý Staline, chci tank aneb Nacisté jí zabili manžela, tak za všechny úspory pořídila tank a vyrazila se pomstít

„Milý Staline, do banky jsem vložila své úspory, chci, aby se postavil tank, který budu řídit a pomstím svého manžela,“ žádala v dopise Marija Okťjabrskaja tehdejšího vůdce SSSR, zveřejnil příběh odplaty v roce 2019 slovenský server Stcity.sk.

„Když se vydám za příslušníka armády, samy se stanete její součástí.“ To bylo heslo, které razila Marija Okťjabrskaja. Nešlo jen o levnou frázi. Když přišlo do tuhého, Ruska prokázala, že je za svého muže a zemi skutečně ochotna položit život.

Dobrovolně plna ideálů

Marija Oktjabrskaja se narodila do chudé vesnické rodiny na Krymském poloostrově. Už jako mladá dívka byla uchvácena komunistickými revolucionáři a jejich ideály. Později se provdala za vojenského důstojníka Ilji Okťjabrského. Tehdy se zrodil i její zájem o armádu. I když pracovala v konzervárně nebo jako telefonní operátorka, ve volném čase se učila používat zbraně a podstoupila také kurz vojenského ošetřovatele. Tyto zkušenosti mohla později uplatnit v praxi. Roku 1941 totiž SSSR vstoupil do 2. světové války.

16 augusti 1905 föddes Marija Oktjabrskaja, sovjetisk stridsvagnsförare och mekaniker som ses som en krigshjälte för sina insatser på Östfronten under Andra världskriget. Hon avled 1944 efter att ha ådragit sig skador vid en strid pic.twitter.com/w4GAGPZT5v

— Kvinnohistoria (@kvinnohistoria) August 16, 2020

Smutkem i vztekem směrem k odplatě

Na frontu odešel i její manžel Ilja. Marija o něm dva roky neměla žádné zprávy. Až v roce 1943 se dozvěděla, že je již od srpna 1941 po smrti. Nacisté ho připravili o život v bitvě nedaleko Kyjeva. Neočekávaná zpráva ženu hluboce zasáhla. Nebyly to ale jen pocity zármutku, které ji v těžkých chvílích doprovázely. Marii spaloval žhavý vztek. „Byl to pro mě křest ohněm. Někdy cítím takový hněv, že ani nemůžu dýchat,“ popsala své sestře v dopise. Existoval jen jeden lék, jak vztek ve svém nitru utišit. Zoufalá žena začala dávat dohromady plán pomsty, ke kterému jí měl dát povolení muž na nejvyšším místě.

„Milý Staline,“ psala v dalším dopise. „Můj manžel byl zabit během obrany své vlasti. Za jeho smrt a za smrt dalších sovětských lidí se chci těm fašistickým psům a barbarům pomstít. Z toho důvodu jsem do Národní banky vložila všechny své úspory – 50 tisíc rublů – a chci, aby se za to vyrobil tank. Laskavě vás žádám, jestli by se mohl jmenovat Bojující přítelkyně a zda bych s ním jako jeho řidič mohla vyjít na frontu.“

Neohrožená řidička i mechanička tanku

Stalin jí požadavkům vyhověl a po pětiměsíčním výcviku Marija skutečně vycestovala s modelem T-34 na bojiště. Její spolubojovníci si zprvu mysleli, že se jedná o vtip. Nebyli nijak nadšeni z toho, že je do bitvy má na postu řidiče vést žena. Všechno se ale změnilo po prvním ostrém střetu v říjnu 1943. Marija prokázala, že to myslí se svou účastí v armádě naprosto vážně a společně s posádkou se jí podařilo zneškodnit kulometné hnízdo a dělostřelecké zbraně. Její tank byl během odvetné akce zasažen. Marija z vozu však neohroženě vyskočila a během palby tank opravila. Po této misi si vysloužila povýšení na seržantku.

Ve službě až do skonání

Své schopnosti a odvahu prokázala i o měsíc později v noční bitvě o město Novo Selo ve Vitebské oblasti. Další noční zásah v rámci leningradsko-novgorodské operace se jí 17. ledna 1944 stal ale bohužel osudným. Tank byl zasažen německou protitankovou střelou a Marija byla během jeho opravy zraněna letícími kousky granátu. Po skončeném boji byla převezena do vojenské nemocnice v Fastivu, kde dva měsíce ležela v komatu. 15. března svým zraněním nakonec definitivně podlehla. Posmrtně o několik měsíců později získala titul Hrdina Sovětského svazu, nejvyšší vyznamenání tehdejšího SSSR.

Její tank Bojující přítelkyně brázdil válečné pole až do konce světové války, zakončil příběh hrdinné ženy slovenský server Stcity.sk.

Zdroj: stcity.sk. Náhledová fotografie: Pixabay.com/DangrafArt