Mladí Češi nezvěstní 22 let: Horor v Albánii. Důkazy na tenkém ledě – obchod s orgány, „žlutý dům“ i kniha státní zástupkyně

Před pár dny jste si na našem webu mohli přečíst srdcervoucí článek Mladí Češi nezvěstní 22 let: Horor v Albánii. Do hledání byli zapojeni filmaři, politici i váleční zločinci, který jsme zpracovali na základě autorského článku Andreje Bána ze slovenského Dennikn.sk.

Detailně zde bylo popsáno, jak probíhalo – a bohužel vlastně nikdy neskončilo – neúspěšné hledání tří mladých českých studentů (bratří Michala (23) a Jana (22) Pavelkových a přítelkyně jednoho z nich, Lenky Tučkové (23)), kteří beze stopy zmizeli v roce 2001 v albánských horách. Andrej Bán pro Dennikn.sk obsáhle popsal, kdo všechno a jakým způsobem se podílel na poskytování informací, přímluvách a pomoci při nelehkém pátrání. Přes dobrodruhy, režiséry, politiky až po nechvalně známé válečné zločince té doby. Doporučujeme čtenářům přečíst si výše zmíněný úvodní článek, aby informace podané dnes byly pochopeny v kontextu mrazivého příběhu.

Obchod s lidskými orgány

Jednou z verzí zmizení byla možnost, že se studenti stali v Albánii oběťmi obchodu s lidskými orgány, jak jsme psali v úvodním článku. V souvislosti s údajným obchodováním s orgány, do něhož byl údajně zapojen bývalý kosovský prezident Hashim Thaçi, je třeba upozornit na několik věcí, píše Andrej Bán.

Pohled č. 1 – vzdálenost a nejasnosti

Zaprvé se údajně odehrával v takzvaném „žlutém domě“ poblíž albánského města Burrel, které je však od hor na severu poměrně daleko. V únoru 2004 navštívil tento dům tým vyšetřovatelů z Haagu. Zjistili, že se tam „něco“ (stopy krve na podlaze, lahvičky s léky atd.) mohlo odehrát, ale přesvědčivé důkazy nenašli. Zejména nezjistili, zda se jednalo o lidskou nebo zvířecí krev. Luminol, který k tomu použili, to nedokáže určit.

Pohled č. 2 – kniha státní zástupkyně o zločinu

Za druhé, po odchodu z funkce vydala bývalá státní zástupkyně Carla del Ponteová v únoru 2008 knihu s názvem Hon, já a váleční zločinci. (do konce roku 2007 byla Ponteová hlavní žalobkyní Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii – pozn. aut.) V knize poprvé – šokujícím způsobem – zveřejnila obvinění z obchodování s lidskými orgány. Emotivně píše, že „obětem chirurgové sešívali rány po vyjmutí první ledviny“; píše také o „osudech plných hrůzy před zabíjením, kdy vězni prosili své mučitele, aby je okamžitě zabili“. A konečně, těla obětí ze „žlutého domu“ v Burrelu prý byla pohřbena na nedalekém hřbitově. Nic z toho se nepodařilo zjistit. Del Ponteová dnes mlčí, nevysvětlila původ svých zjištění ani to, proč je nevyšetřila, když byla ve funkci v Haagu.

Pohled č. 3 – laici

Za třetí, peruánský soudní lékař José Pablo Baraybar navštívil „žlutý dům“ společně s del Ponteovou v únoru 2004. Výsledek? Našli lahvičky s léky, svalové relaxanty, lékařské jehly a dokonce i jeden přístroj na transfuzi krve.

„Nenapadlo nás, že by tamní rolníci věděli, jak s těmito věcmi za božími zády zacházet,“ řekl Baraybar.

Pohled č. 4 – „jen malé počty zločinů“

Za čtvrté, v návaznosti na šokující del Pontova obvinění jmenovala Rada Evropy ve Štrasburku zpravodajem k případu švýcarského právníka, prokurátora a senátora Dicka Martyho. „Na rozdíl od paní del Ponteové netvrdím, že existují stovky nelegálních transplantací. Mluvím pouze o malém počtu případů,“ uvedl bez jakýchkoli důkazů.

Pohled č. 5 – Miloševič neinformován  

Za páté, tvrzení del Ponteové, že „odebrané orgány vězňů byly poté vrtulníkem dopraveny na letiště v Tiraně a odtud do zahraničí“, považuje její kolega a žalobce v procesu se Slobodanem Miloševičem, britský právník Geoffrey Nice, za absurdní.

„Miloševič by takové zprávy získal prostřednictvím zpravodajských služeb. Nikdy se však nezmínil o žádném obchodování s lidskými orgány,“ říká Nice.

Tvrzení Josefa Habase Urbana (roku 2016 svěřili rodiče chlapců pátrání spisovateli, cestovateli a dobrodruhovi Urbanovi, jež jako raftingový průvodce znal albánské hory, zejména pohoří Prokletije – pozn- aut.) o studentech jako obětech obchodu s lidskými orgány naposledy vyvrátil začátkem dubna šéf české kriminální policie Jan Noga. Za nepodložená označil i tvrzení srbského prokurátora Vukčeviče, dokumentuje Andrej Bán.

Tři Češi stále pohřešováni, těla nebyla nalezena

Zajímavé však je, že britská policie našla pas Lenky Tučkové. Používala ho jakási albánská žena. Ani tato stopa však nevedla k objasnění případu. Pravděpodobnou verzí je, že studenti byli okradeni a zabiti.

Šestnáct Čechů se stalo terčem

Pověst Albánie, která je stále oblíbenou dobrodružnou destinací nejen českých cestovatelů, tím však utrpěla. A to nejen tímto příběhem. Za posledních dvacet let se v zemi stalo až šestnáct případů, kdy se čeští občané stali terčem útoku – osm z nich zemřelo, šest bylo okradeno a dva vážně zraněni, popisuje smutnou skutečnosti autor původního článku pro Dennikn.sk Andrej Bán.

Zdroj: Dennikn.sk. Náhledová fotografie: Faruk Tokluoğlu z Pexels