Aby se o ně blízcí nebáli, řekli studenti doma, že jedou do Rumunska, což nebyla pravda. V srpnu 2001 se tři čeští studenti – bratři Michal (23) a Jan (22) Pavelkovi a přítelkyně jednoho z nich, Lenka Tučková (23) – vydali na dobrodružnou cestu.
Jejich cílem byly ale hory na severu Albánie, chudé země, kde čtyři roky předtím, po krachu pyramidových her, vyrabovali okradení občané sklady zbraní.
Trojice se ve smluveném termínu nevrátila. Když je začali hledat rodiče, policie jim řekla, že musí počkat, až jim vyprší víza. Jedinou informací bylo, že 7. srpna překročili hraniční přechod Bozaj mezi Černou Horou a Albánií, popisuje v čerstvém a velmi obsáhlém článku jeho autor Andrej Bán pro slovenský Dennik N, z něhož závažné informace přebíráme – pro náš dnešní článek pouze jeho část.
Když české úřady po pohřešovaných studentech nepátraly, obrátili se bezradní a zoufalí příbuzní o pomoc na mezinárodní organizace, politiky a církve – bezvýsledně, píše Andrej Bán.
Česká pátrací mise
V září 2001 se z Řevnic, odkud Pavelkovi pocházejí, vydala na Balkán soukromá pátrací mise. Jednalo se o skupinu dobrovolníků a přátel jedoucí ve čtyřech offroadech. V Albánii dostali ozbrojený doprovod, dva muže s kalašnikovy.
V odlehlé horské vesnici Theth mise objevila učitelku Miru, která tam vlastnila ubytovnu. Ta jim poskytla první stopu. Hledaná trojice tam prý byla; jeden z žáků si vzpomněl, že tři cizinci spali u řeky. Přinesl také důkaz – kus papíru, na němž byla vlastnoručně napsaná e-mailová adresa jednoho z pohřešovaných.
Radost skupiny z toho, že jsou na stopě, brzy vystřídal sled záhadných nejasností. Měli pocit, že je místní záměrně vedou do míst vzdálených desítky kilometrů, kde se údajně nacházejí „nějací Češi“. Z těch se vyklubali bludní filmaři. V jedné vesnici v údolí Valbone místní šéf české skupině na rovinu řekl, aby se s nikým nebavila a vypadla. Poslechli. Oblast je známá pěstováním konopí a pašováním zbraní z nedalekého Kosova.
Pátrací mise se vrátila domů bez výsledku.
Zdrcení příbuzní
Rodiče pohřešovaných studentů byli zdrceni nejen osudem svých dětí a nečinností policie, ale i českých úřadů. Zdravotní pojišťovna poslala na Tučkovy exekutora kvůli neplacení pojistného za pohřešovanou, ale oficiálně stále živou Lenku, která nenastoupila na vysokou školu, čímž přestala být pojištěna u státu…
Utrápení Lenčini rodiče skončili špatně. Matka se v roce 2011 utopila v Itálii, otec se uzavřel do sebe, začal pít a pět let po manželce zemřel v psychiatrické léčebně.
Rodiče bratrů Pavelkových se však nevzdali. Odmítli prohlásit své syny za mrtvé a trvali na tom, že budou pokračovat v pátrání. V roce 2016 ho svěřili spisovateli, cestovateli a dobrodruhovi Josefu Habasovi Urbanovi. Ten mimo jiné napsal scénář k oceňovanému filmu Habermannův mlýn režiséra Juraje Herze.
Urban v Prokletých horách
Znělo to slibně. Raftingový průvodce Urban znal albánské hory, a zejména vápencové pohoří s výmluvným názvem Prokletije. Nevěřil teoriím, že studenti spadli ze skály někam do rokle nebo jeskyně. Ani to, že se zatoulali – šlo o poměrně malou oblast, popsal Andrej Bán.
Také Urban, stejně jako první pátrací mise, přišel do vesnice Theth. Tam se dozvěděl dvě důležité informace. První: jistý Micun Carku se studentům doslova vnutil jako průvodce po oblasti. Je to bratranec učitelky Miry, která první misi potvrdila přítomnost Čechů. Druhá informace byla šokující: tento muž byl ve vězení, protože po setkání s pátrací misí Miru zavraždil.
Základní a dosud nezodpovězenou otázkou příběhu je, proč albánská policie důkladně nevyslechla Micuna Carka jako hlavního podezřelého v případu zmizelých Čechů?
Oběť obchodu s lidskými orgány?
Po této klíčové stopě začal Urban rozvíjet své úvahy a mystifikace. Spisovatel vytušil silný příběh pro filmové drama. Tím spíše, že zmizení Čechů spojil s tím, že do těchto míst údajně na přelomu tisíciletí (po válce v roce 1999) odvezla kosovsko-albánská mafie asi pět set srbských a dalších zajatců s tím, že tam probíhá obchod s jejich orgány.
Tato verze má jednu, ale o to důležitější vadu – v odlehlých albánských horách, kde pro tak náročný „byznys“ nejsou vhodné podmínky, se žádný obchod s orgány nekonal. Ale o tom až později.
Filmaři a zločinci
Cestovatel Urban se držel své lákavé stopy studentů jako obětí obchodu s orgány. Kontaktoval režiséra Emira Kusturicu (obdivovatele bývalého srbského prezidenta Miloševiče a dalších srbských válečných zločinců), který v té době připravoval film na toto téma a Urbanův scénář se mu líbil.
Kusturica spojil Urbana se srbským prokurátorem Vladimirem Vukčevičem. Ten mu v dopise potvrdil, že „pracoval na případu s lidskými orgány“ a „zjistil, že mezi oběťmi jsou údajně dva muži a jedna žena z České republiky“. Kromě toho prokurátor psal o svědcích, kteří to údajně potvrdili, přičemž bylo identifikováno jedenáct míst v Albánii, kde byla údajně uložena těla obětí obchodu s lidskými orgány. Nic z toho se však nepotvrdilo.
Urban, který o případu napsal dvě knihy (Návrat do Valbone a Stíny Valbone), se obrátil na české politiky včetně prezidenta Miloše Zemana s prosbou o pomoc. Jeho kancelář odepsala, že české velvyslanectví v Albánii věnuje případu nadále stálou pozornost. V listopadu 2019 jednali zástupci české policie v Tiraně se svými albánskými protějšky. Ti tvrdili, že vyšetřování pokračuje.
Na jaře 2020 měli čeští policisté osobně navštívit horské oblasti na severu země, kde byli pohřešovaní studenti naposledy spatřeni – vzhledem k pandemii covid-19 však byla cesta odložena a do dnešního dne se neuskutečnila, popsal tento neskutečně drásavý příběh autor článku Horor z albánskych hôr: traja Česi, ktorí zmizli v roku 2001, sú dodnes nezvestní Andrej Bán pro slovenský Dennikn.sk.
Jak pokračovalo pátrání vám přiblížíme v našem příštím článku.
Zdroj: dennikn.sk. Náhledová fotografie: Ervin Gjata z Pixabay
